OSUD^®

Pro zájemce, kteří snad ještě stále hledají na placených webech, co si mohou přečíst či vidět zdarma

http://truedemocracyparty.net/2012/05/us-calls-for-russian-airborne-troops-to-take-and-hold-denver-airport-wth-what-game-are-the-elites-up-to/

odkazy na překladače ZDE

Mark Boylovi je 32, vystudoval obchodní školu a tipli byste do něj, že teď pracuje sedmdesát hodin týdně, aby splatil byt v centru Dublinu a bavoráka. Fotka by vás jen přesvědčila: vymakaný sebejistý chlapík s vyholenou hlavou. Takže to bávo spíš F10 než X5.

Boyle ale jezdí na starém kole a stopem. Jeho přezdívka a zároveň název jeho knihy mluví za všechno: Muž bez peněz. Od listopadu 2008 do listopadu 2009 totiž dokázal žít, aniž cokoliv koupil nebo prodal. Od té doby pomáhá lidem, kteří chtějí jít podobnou cestou.

Třídění odpadu, konzumace biopotravin, elektromobil - to některým Newyorčanům nestačí. Dva bývalí bankovní úředníci si začali chovat v srdci městské džungle ryby a snaží se při tom brát co nejvyšší ohled na životní prostředí, píše agentura AFP.

Christopher Toole a Anya Pozdeevová chovají ve svém bytě několik druhů ryb. Největší úspěchy ale mají s tilápií. Tyto ryby potřebují jen 35 litrů vody a za devět měsíců jsou tak velké, že jsou vhodné ke konzumaci.

Akvaponie

Chov ryb je ale pouze jedna část jejich promyšleného akvaponického systému. Tato udržitelná forma produkce potravin kombinuje tradiční akvakulturu (chov převážně ryb) a hydroponii (pěstování rostlin v živném roztoku namísto hlíny), odpady z jedné části jsou využívány jako zdroj živin ve druhé. V tomto případě se voda z akvárií používá k zalévání rostlin.

Tento miniaturní ekosystém umožňuje vyrábět vlastní biopotraviny v bytě a bez zvláštního zařízení, ujišťují Anya a Christopher. "Vyrobili jsme si svůj systém z kbelíků na smetí," vysvětluje Anya.

Dvojice společně založila před rokem Společnost pro akvaponické hodnoty a vzdělávání (SAVE) a ráda by spolupracovala s restauracemi či dalšími chovateli ryb ve městě.

Celý zdroj článku: http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/newyorsky-par-se-pustil-do-chovu-ryb-ve-vlastnim-byte

Úzce spolupracují s vynikajícími lékaři, psychiatry, vědci. Dokáží své schopnosti využít i ve spojení s moderní vědou. Nejvýznamnější byznysmeni a hvězdy showbyznysu se obrací pro jejich rady. Pomůžou při nepřízni osudu, pobuřuje je sociální nespravedlnost, přinesou vám opravdové štěstí, čistou lásku, nezanedbatelné peníze, splnění těch nejtajnějších snů, životní úspěchy a ochrání před nepřízní osudu. Jsou obdařeni schopnostmi, které se vymykají normálu, často je zdědili po předcích a nebo se naučili od mágů a šamanů v místě, kde se narodili či strávili část života hledáním sebe sama.

Ptáte se kdo jsou a co za své služby chtějí? Jasnovidci, mágové, numerologové nebo věštci kterým na vás záleží a pokud si to zasloužíte, podělí se s vámi o své Velké tajemství. A to zcela ZDARMA! (Případně za drobný manipulační poplatek pro pokrytí nákladů.) Lidé, kteří tuhle nabídku využijí, tak neprohloupí. Možná jste skeptičtí, ale děkovné dopisy z celého světa, od lidí, kterým pomohli určitě rozptýlí vaše oprávněné pochyby.

Pro zájemce, kteří snad ještě stále hledají na placených webech, co si mohou přečíst či vidět zdarma

http://www.naturalnews.com/035884_flight_attendants_radiation_poisoning.html

odkazy na překladače ZDE

Mír přichází zevnitř Skutečný a pravý mír přichází zevnitř. Jak by bylo možné vnutit mír zvenčí? Takový mír není pravý mír, ale pouhé jeho zdání, iluze, udržovaná vnějším tlakem: jakmile pomine síla, která iluzi vytváří, pomine také sama iluze.

Racionálně víme – a v souladu s tím intuitivně cítíme – že naše usilování o lepší svět, má-li být účinné a poctivé, musí mít odezvu v našem nitru. Změnit sebe sama k lepšímu, to je jeden z nejtěžších úkolů, před který může být jednotlivec postaven: nástroj i předmět konání splývají v jedno.

Uvěříme-li, že v zájmu sebezdokonalení je nutno spoutat vlastní přirozenost, zpravidla skončíme pokusem spoutat zuřivé démony, běsnící v našem nitru, řetězem pevné vůle. V démony se proměnily naše vlastnosti, kterým bylo nějakým způsobem ublíženo, které jsme pokřivili. V tomto bodě pevná vůle třeba i zvítězí; ale démoni, byť spoutaní, tam pořád jsou a čekají na příležitost. A mají spoustu času. Stačí jen okamžik, kdy pozornost poleví, a jsou volní. Zatarasíme jednu cestu – najdou si jinou. Zdánlivě se ocitáme ve slepé uličce.

Obraz světa, jak ho vnímáme, má mnoho společného se stavem naší mysli. Je-li pozornost a mysl zaměstnána obavami a střežením démonů, lze se divit, že v našem světě není mír? Proto říkám, že skutečný a pravý mír přichází zevnitř. Jak tedy přivést mír dovnitř, do vlastní mysli?

Kdo je Karel Drábek?

Je jinak sice asi oblíbeným, ale přece jen naprosto nudným blogerem na Lidovkách (http://drabek.bigbloger.lidovky.cz/) a Idnes (http://kareldrabek.blog.idnes.cz/). Nové články se objevují spíše sporadicky. O to více však diskutuje jinde, zejména tam, kde se může blýsknout tím, že je chytřejší než ostatní. Snadný terč mu proto poskytují tedy různí „alternativci“ – záhadologové, konspirátoři, a další, do kterých se dá snadno strefovat.

Tam může přesně podle hesla „jednooký mezi slepými králem“ ukazovat, jak střeží pravověrnou vědu. To je prý také důvod, proč se do takových lidí strefuje – prý mu vadí, že „zaplevelili“ rubriku Věda. Skutečností je, že každý bloger si může sféru svého zařazení sám stanovit, stejně jako další volby.

A proč vlastně Drábka věda tak zajímá ? Co s ní má společného?  

Lze nalézt pouze jediný dvoustránkový odborný článek pod názvem „Geologický rozbor lokality Roztoky – Měnírna“, v časopise Muzeum a současnost. 10,2. -- Roztoky u Prahy : Středočeské muzeum, 1991.. -- ISBN 8085386356.-- s. 292-293.

Je pravda, že Drábek je autorem tří dílů průvodců po naučných stezkách. Nečetl jsem je a naučné stezky si raději projdu, průvodce k tomu nepotřebuji. Nemyslím si také, že popsat naučné stezky by byla nějaká zvláštní vědecká činnost.

I jeho blogerské články nejsou nic jiného než v nejlepším případě cestopisné statě nebo popis různých rostlin s krásnými fotografiemi. Za ty mu kdekdo dá tzv. „karmu“, tedy bod za oblíbenost článku, a tak se nelze divit, že je dokonce „VIP“ blogerem!   

Ačkoli neustále vytýká jiným, že uzavřenou diskusí nejdou se svou kůží na trh, nenajdeme u Drábka jediný článek, se kterým by šel na trh se svou vlastní kůží – nedozvíme se nic  ani o jeho politickém zaměření, není zde nic, kde by se Drábek stavěl na nějakou stranu nějakého kontroverzního problému. I zde je možný zdroj jeho „oblíbenosti“…  

Vrchol jeho publikační činnosti mu poskytl pouze zrušený pořad Detektor, na což mohl reagovat krátkou sérií kompilací z různých zdrojů „Chybí vám Detektor?“   

Dle autorů studie z Harvardu a Cambridge existuje „přímá spojitost“ mezi rychlou masovou privatizací a ekonomickým úpadkem a úplatkářstvím.

Cílem bylo zajistit rychlý — a nezvratný — přechod ke kapitalismu pro země, které předtím byly za železnou oponou. Jenže místo toho, aby vedly k nové éře prosperity, programy masové privatizace obhajované armádou neoliberálních ekonomů vzdělaných na Západě — a podporovaných místními obdivovateli, například bývalým českým ministrem financí, předsedou vlády a současným prezidentem Václavem Klausem — pomohly přivést Rusko a další země bývalého sovětského bloku na mizinu.

Tvrdí to sociologové z Cambridgeské a Harvardovy univerzity, kteří publikovali studii, o níž prohlašují, že jako první objevuje „přímou spojitost“ mezi programy masové privatizace z počátku devadesátých let — přijatými přibližně polovinou postkomunistických zemí po rozpadu Sovětského svazu — a „hospodářským úpadkem a korupcí, jež následovaly“.

Doktor Hnízdil se specializuje na komplexní medicínu. Léčit pacienty a uzdravit společnost jsou z jeho pohledu v podstatě totožné úkoly. Vidí společnost plnou vyčerpaných „pacientů", kterým často vlastně nemá smysl předepisovat nějaké tradiční léky, jako jsou antidepresiva. Podstatou léčby je totiž změna našich životních priorit.

Vážení čtenáři, Jan Hnízdil byl 7. a 8. března hostem online rozhovoru Aktuálně.cz. Zde jsou jeho odpovědi...

Vypadá to skoro jako svatý grál reklamy: stačí vložit do filmu nebo televizního záběru políčko s nějakým příkazem a divák udělá, co po něm chcete - i navzdory tomu, že ten obraz se mihl tak rychle, že ho ani nemohl zaznamenat. Říká se tomu podprahové vnímání (subliminal stimuli) a názory na účinnost metody se diametrálně liší. Zatímco jedni věří, že jde o mocný nástroj reklamy a propagandy, nebo dokonce jeden z prostředků jímž elity ovládají svět, jiní tvrdí, že to funguje jen omezeně a za určitých okolností, nebo dokonce vůbec ne.

Pro jistotu je ale metoda ve většině zemí (včetně naší) oficiálně zakázaná - což však nejspíš neznamená, že to přinejmenším občas někdo nezkouší. Jak moc a jak často, to ale nikdo neví, protože případy, které se provalily mohou být jen vrcholem ledovce.

Patrně nejznámějším případem jsou subliminály ve filmu Fight Club z roku 1999, kde však neslouží k reklamě, ale (snad) k podtržení atmosféry díla. Jsou tu například vložená políčka se záběry postav, které do děje vstoupí až později. Takových pasáží fanoušci v díle režiséra Davida Finchera našli více než deset, a tak možná ani nepřekvapí hodnocení jednoho z diváků: "...stále se mi vrací na mysl útržky z filmu..." Vzhledem k tomu, že ho někteří považují za "neokázalé sraní na systém" a jiní v něm vidí "návod na vytváření ohnisek občanského odporu" je to dost na pováženou.