Jak se (ne)dělá počasí – radary (2. část)

První díl seriálu zjevně zaujal, i když debata se bohužel poněkud zvrhla ne příliš žádoucím směrem.

Máme zde však druhý díl, ve kterém se podíváme na další zajímavost, která se na meteorologickém radaru mohou vyskytnout.

Následující radarový snímek jsem si vypůjčil opět z Orgonetu

© 2011 Český hydrometeorologický ústav

Na snímku vidíme situaci z letošního 13. července, kdy přes západní Čechy (a posléze přes celý zbytek Čech) přecházel mohutný bouřkový systém, a to na linii konvergence před studeno frontou. Kovadlina z toho bouřkového systému přesáhla plochu 80 000 km2 (což se opravdu jen tak nevidí). Samotné aktivní jádro bouřky však obsáhlo proti jiným bouřkám relativně malé území (hlavně J a JZ Čech a pásmo směrem k severovýchodu).

Ale zpět k samotnému snímku. Kromě samotného bouřkového systému na něm vidíme 2 zjevně nepřirozené jevy. Ostře ohraničenou výseč směřující k západu a ostře ohraničený oblouk na jihozápadě, v oblasti Šumavy.

Úzká ostře ohraničená výseč je způsobená rušením radaru, pravděpodobně nějakým vysílačem wi-fi. Systém zpracování signálu radaru sice zčási umí toto rušení potlačit, ale občas se i přesto objeví. Je to způsobeno tím, že radary fungují na frekvencích 5,630 a 5,645 GHz, přičemž poskytovatelé internetového připojení využívají rozsah frekvencí 5,460 až 5,715 GHz – a pokud nerespektují vyhrazená pásma, může dojít k výše uvedenému rušení.

Druhý projev, táhlé obloukové ohraničení vzniká kombinací dvou faktorů. Prvním je hranice dosahu radaru Skalky. Druhým je pak pohlcením energie z radaru Brdy silnými srážkami ve směru do jádra bouřky. Silnými srážkami už nepronikne dostatek energie na to, aby dostatečně vykreslila rozložení srážek ve větší vzdeálnosti od radaru (je to vidět i na tom, že za hřebenem Šumavy v Bavorsku rapidně klesá odrazivost, přestože ve skutečnosti jsou tam stejně vydatné srážky jako na české straně. Tudíž to, co ve výsledku vidíme je oříznutá hranice dosahu radaru Skalky, která díky zeslabení signálu nemůže být kompenzována daty z Brd. Mimochodem v této vzdálenosti od radaru je díky zakřivení Země paprsek radaru v nejnižší elevaci (0,1°) už skoro 4 kilometry nad povrchem – tj. co je pod touto výškou nevidí.

Dalším anomálním projevem, se kterým se můžeme setkat na meteorologickém radaru je takzvané Second Trip Echo (STE), o kterém si povíme něco příště (až najdu vhodné příklady).