Rodič jako diagnostik a terapeut IV

Rodiče se doma s Ivanem poměrně hodně učili. Jenže on ve škole při zkoušení neodpovídal, tvářil se, že látku vidí poprvé v životě, zadané úkoly neplnil. Co bylo dál?


Po nějaké době začal „zpestřovat“ vyučování a zejména každé zkoušení nějakou nehorázností. Když za to dostal poznámku, tvářil se prý neobyčejně zpupně. Paní učitelka usoudila, že se doma vůbec nepřipravuje, a navíc je nevychovaný. Vzhledem k tomu, že nepomáhaly ani poznámky, domluvy, rozhovory s rodiči, přišlo na řadu napomenutí třídního učitele. Přitom následné psychologické vyšetření ukázalo, že Ivan měl sníženou úroveň rozumových schopností a svou neschopnost zvládnout učivo, osobní nejistotu, pocit méněcennosti vyvažoval agresivitou a šaškováním. Ani při adekvátním pedagogickém přístupu by nebyly jeho školní výkony moc dobré, je však velká pravděpodobnost, že by se potíže s chováním nevyskytovaly v tak velké míře.


 


Chybná diagnóza


Jenže paní učitelka (částečně i rodiče) udělala zkrátka špatnou diagnózu a následkem této první chyby dělala další v přístupu k Ivanovi i v hodnocení jeho reakcí.


Ani rodičovské diagnostice se nemůže vyhnout problém, který jsem popsal, a který straší zejména lékaře. Jde o chybnou diagnózu. Existují dva typy chybné diagnózy:


a) falešně negativní – domníváme se, že je všechno v pořádku, že dnešní potíže jsou banální a přejdou časem samy a přitom se jedná o závažnější problém, nemoc, postižení.


b) falešně pozitivní – diagnostikujeme nemoc, postižení, a problém není tak vážný, jak se nám jeví.


Jaké následky hrozí dítěti v případě první chyby, tedy když nepoznáme poruchu? Rozšiřme si výše uvedený případ. Dítě je označováno jako líné, nevychované, učitelka se na rodiče dívá skrz prsty, s nedůvěrou, totéž ovšem platí i pro rodiče, požadavky na dítě zůstávají prakticky stejné (je zdravý, tak jaké úlevy), podobně stejné zůstávají i používané vzdělávací metody. Za neustálé neúspěchy a stereotypně se opakující přestupky proti pravidlům přicházejí poznámky, špatné známky, kritika i výčitky. Často můžeme slyšet povzdechnutí: „Kdyby se trochu snažil nebo kdyby s ním doma něco dělali, musely by být výsledky lepší,“ ale z druhé strany také: „Kdyby měl lepší učitelku!“ Rodiče i učitelé svými nepřiměřenými požadavky a přístupy dítě trápí a protože toto trápení nepřináší žádané výsledky, nezbývá, než aby bylo ještě silnější.


Celý článek: http://www.rodina.cz/clanek404.htm


 

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <hr> <img> <a> <p> <br>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Více informací o možnostech formátování

Image CAPTCHA
Enter the characters shown in the image.

Články na pokračování

Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK