Synové Plejád (4)

 

Navštívily tuto planetu před dvanácti tisíci lety kosmické lodi Nezemšťanů?




NEBESKÝ PŘÍSTAV

  Marcahuasi je pustá, nehostinná náhorní plošina ve výši 3 800 metrů nad mořem, spalovaná sluncem, rozpukaná nedostatkem vláhy, bičovaná větrem, taková malá ukázka měsíční krajiny, položená západně od peruánských And. Tři čtvereční kilometry zkamenělé hrůzy, kam se dostanete jen na mezku. Co se tam dá najít krom horečky nebo šílenství?

Peruánský badatel Daniel Růžo tam přesto vystoupil po neurčitých stopách nesouvislých, fantastických útržků starých textů a bájí. Našel několik zvláštních, zdánlivě bezvýznamných skulptur, které jsou jasně viditelné jen v době slunovratu a tehdy mají lidské obličeje. Společnost jim dělají podobizny předhistorických zvířat, spadající věkem přinejmenším do období 130—185 miliónů let před naším letopočtem.

Ale to ještě není všecko. Růžo viděl pahorek v podobě vlídné stařecké tváře. Vyfotografoval ho a po vyvolání negativu zjistil, že se rysy obličeje na filmu proměnily a obrázek ukazuje tvář mladíka v květu let.

Jaké tajemství se ukrývá za záhadnou tváří z Marcahuasi? Ze všech nám známých prostředků ukazuje onu proměnu jedině film. Vytvořit něco takového by nebylo jednoduché ani pro umělce, i kdyby využil všech prostředků moderní techniky.

Ale příslušníkům kultury Masma (Růžo ji tak pojmenoval po údolí a městě ve středním Peru) zřejmě prostředky nechyběly, když se jim podařilo změnit v malý ráj krajinu, kterou celé naše vědění nedokáže učinit obyvatelnou. Neznámí tam mimo jiné vybudovali složité zavodňovací zařízení, takže bylo možno zadržet obrovské množství dešťové vody a v období sucha jím pak zavlažovat celou přilehlou oblast. Voda stékala do dvanácti umělých jezer; dvou z nich Indiáni dodnes používají.

Při praktických snahách ale nezůstalo; na březích jezer stojí mistrovská díla umění, které je nám tak cizí, jako by to skutečně byly výtvory z jiného světa. Lidské a zvířecí postavy se zrcadlí ve vodě a jejich odrazy působí dojmem pohybu, tance a fantastické proměnlivosti.

Španělští kronikáři z dob zámořských výbojů píší, že Inka Tupac Yupanqui tyto skulptury velmi dobře znal stejně tak jako jiné jim podobné, které se určitě ještě dnes dochovaly v nepřístupných oblastech Peru. „Vytvořili je bílí lidé z hvězd... stvořili je k obrazu svému a k obrazu cizích národů, které žijí na čtyřech světových stranách ..." Tento poukaz na čtyři světové strany najdeme i na sochách v Marcahuasi, kde jsou vyobrazeni nejen bílí, žlutí a černí lidé, ale také příslušníci ještě jedné rasy, jejíž určení znemožnil čas.

„Bílí lidé z hvězd" museli opravdu přijít z nebe a sjezdit všechny kontinenty, když už v předhistorických dobách tak dobře znali všecky pozemské rasy. Našli jsme snad v okolí Nazca jedno z jejich letišť? Na tamější náhorní rovině se totiž kříží síť záhadných čar, vyvolávající dojem kanálů na Marsu a promíšená obrovskými obrazy známých i neznámých zvířat (jedním z nich je i legendární pták Ohnivák). Celý komplex čar a kreseb je však řádně viditelný jen ze vzduchu.

Uveďme k tomu vysvětlení, které podává profesor Pensylvánské university John A. Mason. Je sice zásadní tradicionalista, ale i on je nucen připustit, že je takřka nemožné vytvořit něco takového bez součinnosti letadel. Poukazuje na mýty předinckého období, kde lze nalézt hojnost narážek, že „božstva" pocházejí z Plejád.

A tak se zase dostáváme k tomuto souhvězdí — v Asii, v Americe, i v Evropě: na ostrově Yeu v západofrancouzském departementu Vendée je několik kopulovitých skal, které představují Plejády, jak byly v různých dobách viditelné asi mezi 10. a 7. tisíciletím před naším letopočtem. Zajímavé je, že Rekové souhvězdí pokřtili podle sedmi dcer Titána Atlanta, který byl odsouzen nést na ramenou nebeskou klenbu. Jméno se vlastně odvozuje od „pleo" (vyjíždím na moře). Rekové vyplouvali na moře vždycky v květnu, kdy Plejády vycházejí; a v době, kdy Plejády přestávají být viditelné, byly všecky lodi už zase v přístavech. V peruánských bájích se Plejádám říká „nebeský přístav".

Ale vraťme se na ostrov Yeu. „Přišli z nekonečna — a vytesali zemi — a vytesali nebesa," říká se v jednom sibylském vzývání, jež se prý týká druidů, keltských knězi. „A vtesali nebesa do země," by se k tomu dalo dodat při pomyšlení na kyklopská díla, roztroušená po celé zeměkouli.

V anglickém hrabství Somerset býval — podle zprávy francouzského učence Serge Hutina — močál, který za pradávné minulosti odvodňovali podle zvláštního plánu. Jeho zvláštnost spočívá v tom, že linie přehrad a kanálů tvoří mapu hvězdné oblohy. Rovněž v Somersetu se kdysi před nedozírnou dobou změnily celé skalní ostrůvky a do skal byly technikami a prostředky, které si ještě dnes vůbec nedovedeme představit, vtesány podivné, nesrozumitelné útvary. Po celé Velké Británii nacházíme pozůstatky tajemných labyrintů, upomínajících na další astronomické mapy. Nejvýznamnější labyrint „Mig-Maze" (v Leighu, hrabství Dorset) už téměř úplně zmizel, ale v minulém století bylo ještě dobře možné se v něm vyznat. Zdá se, že i tady šlo o obraz Plejád.

Všechny tyto útvary jsou viditelné jen ze vzduchu, a to z poměrně značné výšky. Jejich stavba tedy logicky musela být řízena z nebe, ze vzduchu: Je snad tady klíč k druidským bájím, které vyprávějí o „kouzelných strojích", schopných jízdy po zemi, ve vzduchu i na moři?

Pokračování

Zaujaly Vás myšlenky archeoastronautiky? Napište nám! ČsAAA, csaaa@kpufo.cz * http://www.csaaa.eu

 

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <hr> <img> <a> <p> <br>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Více informací o možnostech formátování

Image CAPTCHA
Enter the characters shown in the image.

Články na pokračování

Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK