LZE ZÁŽITKY BLÍZKÉ SMRTI VYSVĚTLIT PŘIROZENOU CESTOU NEBO SE JEDNÁ O NEVYSVĚTLITELNÝ A NADPŘIROZENÝ FENOMÉN? 4.

 

(Předchozí část)

Tento patnáctiprvkový model se dá považovat za výchozí pro většinu autorů zabývající se touto problematikou. V podstatě se lze setkat jen s několika obměnami[1] např. u Atwaterové (1996): pocit vyplouvání z vlastního těla – průchod temným tunelem- směřování vpřed a vstup do světla na konci temnoty- pozdravy přátelskými hlasy od lidí nebo tvorů – spatření panoramatického přehledu právě prožitého života – odlišné vnímání času a prostoru – odpor k návratu – zklamání z oživení, nebo také u Ringa (1991): neuvěřitelná rychlost a let vzhůru – přiblížení se ke světlu – světlo žhne, ale ani nepálí ani neoslňuje – světlo je láska, odpuštění, domov – způsobem dorozumění jsou myšlenky (ne slova) – život probíhá jako film – v okamžiku víme o sobě vše – rozdíl hodnocení skutků (kosmické x pozemské) – průvodní jevy: transcendentální hudba a rajské prostředí, touha zůstat u světla navždy. Kübler-Rossová (1997) uvádí pouze tři fáze nazvané přivítání – přechod – světlo. Greyson (2006) sem zařazuje dílčí zážitky jako oddělení od fyzického těla - pocit kosmické jednoty – božské zjevení – nepopsatelnost slovy - pocit přesažení vlastního Já – setkání s náboženskými postavami a mystickou či božskou přítomnost a rozděluje je do 4 skupin, konkrétně na kognitivní, afektivní, paranormální a transcendentální složky. Kognitivní složky odrážejí aspekty změn v myšlenkových procesech – jejich zrychlení, odlišné vnímání času, panoramatický přehled života a pocit zjevení či náhlého porozumění. Mezi afektivní složky patří emocionální aspekty zážitku – pocit míru, pohody, radosti, kosmické jednoty a setkání s jasným Světlem vyzařujícím bezpodmínečnou lásku. Třetí – paranormální skupina aspektů –zahrnuje psychické fenomény typu mimořádně živých fyzických pocitů, mimosmyslové vnímání, prorocké vize a pocit nacházení se mimo fyzické tělo. V poslední složce se nacházejí fenomény transcendentální povahy jako přenesení se do mystické či nadpozemské říše, setkání s mystickými bytostmi, duchy zesnulých známých či náboženskými postavami a vizi hranice života a smrti, za níž už není návratu.  Popisy jednotlivých fází jsou v souladu s těmi, které uvádí Moody (1994).

 

Paralely

Greyson (2006) uvádí, že popis zážitků blízkých smrti se objevuje ve folklóru a písemnostech Evropanů, obyvatel Blízkého Východu, Afričanů, Indů, Východoasijců, Pacifických národů a Indiánů. Při analýze zážitků blízkých smrti si také Moody všiml určitých paralel obsažených v starověkých a náboženských textech. Ve své publikaci (1994) se zabývá Biblí, Platónovými spisy, Tibetskou knihou mrtvých a spisy švédského vědce žijícího v 18. století Emanuela Swedenborga. Jejich podrobná analýza však není předmětem tohoto článku.

 

 

Přirozená (vědecká) vysvětlení NDE[2]

A) Fyziologické teorie

Nedostatečné zásobení kyslíkem vzniká v důsledku srdeční zástavy, při které se přeruší přívod krve do mozku a tím pádem dochází k nedostatečnému okysličování mozkových tkání (hypoxii), výsledkem je zmatení a chorobný neklid. Tento stav mohou provázet vize tunelu, světla a obrazů z minulosti či pocity klidu a vznášení se (tedy jevy objevující se při NDE).

Protiargument: při studiích zážitků souvisejících s nedostatečným okysličením mozku se prokázalo, že postižení zřídkakdy ve svých vizích spatřovali osoby a navíc v těchto ojedinělých případech šlo o osoby dosud žijící (nikdy o zesnulé). Dalším argumentem vylučujícím tuto teorii je fakt, že NDE byly zaznamenány i v případě, kdy o deficit kyslíku nešlo. Posledním faktem hrajícím proti této teorii jsou přesné popisy událostí a jevů v době, kdy už byl mozek považován za nefunkční (viz bod č. 6 Moodyho modelu). Greyson (2006) navíc poukazuje na to, že halucinace způsobené nedostatkem (hypoxie) či zastavením přísunu (anoxie) kyslíku jsou většinou velmi útržkovitého a negativního rázu, na rozdíl od NDE popisovaných většinou jako komplexních a poklidných.

Zatížení oxidem uhličitým, resp. zvýšení jeho hladiny v těle v důsledku nedostatku kyslíku. Tato teorie vznikla na základě experimentů s vdechováním CO2, při kterých dobrovolníci udávali pocit odloučení od těla, vizi jasného světla a tunelu, pocity klidu či záblesky vzpomínek (tedy totožné jako v prvním případě).

Protiargument: tyto vize nikdy neprobíhaly v komplexní podobě (jako u většiny NDE) ani neobsahovaly aspekt setkání s osobami. Vysoké hladiny CO2 se sice podle studií (např. studie Klemencová-Ketisová, Kersnik a Gremec, 2010) pojily s nepatrně vyšší incidencí NDE, to ale nevysvětluje fakt, proč většina pacientů s vyšší hladinou CO2 NDE neuváděla.

B) Chemické reakce v mozku

Ketamin je chemickou látkou vyvolávající halucinace prostřednictvím blokace NMDA receptorů. Experimenty s touto látkou ukázaly, že uživatelé ketaminu mohou mít pocit oddělení od těla či vizi tunelu.

Protiargument: nikdy se neprokázal žádný jiný z ostatních aspektů NDE a nikdy také nedošlo k pozitivním změnám ve způsobu života. Navíc tyto vize byly (na rozdíl od NDA) veskrze negativního charakteru.

Endorfin je ve vyšší míře vylučován při stresových situacích. Dokáže tělo zbavit bolesti a vyvolávat pocity, klidu, míru a pohody.

Protiargument: absence typických aspektů NDE, navíc se dlouhodobé trvání pozitivních účinků endorfinu (až několik hodin) neslučuje s faktem, že při NDE tyto pocity mizí s „návratem“ do těla.

Psychedelika (DMT, LSD, psilocybin a mezkalin) jsou látky příbuzné serotoninu nacházejícího se v těle ve velkém množství. DMT je navíc přirozenou látkou v organizmu, jež je produkována šišinkou (epifýzou).[3] Zážitky po požití těchto látek se velmi podobají NDE (zvláště po užití DMT). Jedná se o pocit odpoutání se od těla, mimotělní zážitky, zostřené, lucidní a zrychlené uvažování, setkání se světelnou bytostí, pocit všeprostupující lásky, přebývání v nadpozemském prostředí, přístup k hluboké moudrosti a komunikace beze slov s nehmotnými bytostmi. Dalším argumentem pro, je i změna osobnosti po podání DMT či LSD ve smyslu ztráty strachu ze smrti.

Protiargument – jmenované zážitky jsou oproti NDE méně komplexní a občas jsou zmatené a děsivé (tomu se při NDE zpravidla neděje). Navíc o této příčině lze uvažovat pouze v souvislosti s DMT jenž se jako jediné z těchto látek přirozeně vyskytuje v organizmu.

C) Elektrická aktivita mozku

Epilepsie, resp. epileptický záchvat, může navozovat zmatení, mystické pocity, pocit odloučení od těla či deja-vu a senzorické halucinace. Po skončení záchvatu si pacienti pamatují pouze to, co se dělo v jejich mysli (nikoliv to co se dělo s jejich tělem). Na základě těchto faktů někteří vědci hledali spojitost mezi NDE a zvýšenou aktivitou spánkových laloků.

Protiargument – epilepsií spánkového laloku nelze vysvětlit prožitky NDE navozené strachem, depresemi nebo izolací.

Stimulace kortexu – u pacientů nebylo prokázáno, že za efektem oddělení se od těla stojí právě tato část mozku.

D) Psychologické interpretace NDE

Vzpomínky na proces vlastního narození má evokovat ona cesta tmavým tunelem se světlem na konci.

Protiargumenty: zážitek tunelu v části případů NDE téměř nebo úplně chybí, tento aspekt NDE se objevuje i u osob, které se narodili cestou císařského řezu.

Psychopatologické stavy:

- Depersonalizace je poruchou vnímání vztahu mysli k tělu – pacient se cítí odloučen od fyzických a psychických prožitků a sleduje je jakoby z povzdálí.

Protiargument: depersonalizace se zpravidla vyskytuje v úzkém segmentu populace (konkrétně u žen 15 – 30 let), na rozdíl od NDE, které bylo pozorováno u pacientů od 2 do 65 let bez rozdílu pohlaví.

- Autoskopie se projevuje vidinou svého vlastního Já (dvojníka). To bývá často zaměňováno s OBE.

Protiargumenty: „U autoskopického jevu se samotné stanoviště smyslového vnímání nemění, mysl a pojem já se i nadále identifikují s tělem…obvykle je pociťován smutek. U NDE je naopak mysl vytržena z těla a vidí své reálné tělo.“ Navíc OBE není nutným znakem NDE.

Pokračování...


[1] aspekty navíc oproti Moodyho modelu jsou zvýrazněny kurzívou

[2]všechny  informace z této části pocházejí z publikace Hledání smyslu v zážitcích blízkosti smrti, není-li uvedeno jinak

[3] vztahem DMT a NDE se podrobně zabývá publikace DMT: Molekula duše autora Ricka Strassmana

 

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <hr> <img> <a> <p> <br>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Více informací o možnostech formátování

CAPTCHA
This question is for testing whether you are a human visitor and to prevent automated spam submissions.
Image CAPTCHA
Enter the characters shown in the image.

Články na pokračování

Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK