Vyprávění o smyslu života, které dovedlo autora knihy až do sekty. Poučení z této cesty je zároveň odpovědí na chaos dnešních dnů a návodem, jak ho řešit. 

c) Existenční provizorium

Většina zhoubných sekt tvrdí, že kdo nepřijme jejich učení, žije jen ve zdánlivém světě zla, stínu, temna a venkoncem nemá nárok na existenci. Ruku v ruce s těmito postoji kráčí katastrofické vize, zemětřesení, nemoci, války, Apokalypsa. Ovšem ti, kdo učení sekty poslušně a plně přijmou a žijí podle něho, jsou chráněni, vyvoleni, mohou se spasit apod. Sekta je tedy „život", mimo ni je „nicota". Každé neuposlechnutí „zásad" je cesta do pekel a opustit ji znamená osobní likvidaci. Téměř vždy se problém lidstva řeší broděním po kolena v mrtvolách.

Stejně tomu bylo u D+D.

Služba je to, co je nutno právě teď udělat pro osobní blaho mesiáše. Takže kdo v tomto selže, přednostně bude zničen, zblázní se, zešílí apod. Mimo tento výčet vás ještě může potkat smrt vašich blízkých, AIDS a spousta dalších „Božích" trestů, pokud nebudete „mesiáše" poslouchat.

Protože je současný svět jen provizoriem, hned jak na to budeme mít peníze, odebereme se o kus dále, s cílem - severní Itálie (některé sekty se stěhují do Kanady, někdo do Indie, někdo je odnášen ufony....). Na místě si potom založíme osadu, vesnici, město a budeme žít krásně až do smrti při společné práci na spasení zbytku světa. Proto už netřeba se o nic zdejšího starat, o něco se snažit, někomu pomáhat, důležité je vše prodat, nahromadit co nejvíce peněz a tyto odevzdat na společné konto, které spravuje vždy mesiáš, anebo jemu absolutně oddaná osoba.

Milovníci nezmyselných sprisahaneckých teórií majú v bostonskom útoku ďalšiu obeť. Ich fantázie sa cez internet šíria rýchlejšie.

Niekoľko dní po bostonskom útoku navštívil prezident Obama miestnu nemocnicu, aby sa v nej stretol s jeho obeťami. Podľa médií sa zaujímal o ich zdravotný stav. Premýšľavejší ľudia však návnadu nezhltli. Chvíľu pogooglili, podumali a zrazu to prišlo: Obama sa bol len dohodnúť so svojimi komplicmi, ktorí majú zakryť ďalšie v dlhom rade vládnych sprisahaní.

Ešte nie je celkom jasné, či tentoraz ide len o väčšiu kontrolu obyvateľstva, ropu, zisky zbrojárskej loby, alebo je za tým nejaké iné svinstvo. Každopádne raz na to niekto príde a všetko do seba zapadne ako posledný dielik do puzzle.

Z pohľadu obyvateľa sveta konšpiračných teórií v ňom nie je veľa miesta pre iracionalitu, nezištnosť, neschopnosť či náhody. Tie sú vyhradené len slepcom, ktorí vládnu a mediálnu návnadu zhltnú aj s navijakom. Naopak, cynickí manipulátori konajú vždy s jasným cieľom a neštítia sa žiadnych prostriedkov.

Vyprávění o smyslu života, které dovedlo autora knihy až do sekty. Poučení z této cesty je zároveň odpovědí na chaos dnešních dnů a návodem, jak ho řešit. 

b) Kontrola prostředí

Teď už stačilo jen napsat a nabídnou spasiteli pomoc. Stalo se a od tohoto okamžiku doslaly věci závratný spád. Během krátké doby byli u nás doma skutečně jako doma. Co bylo naše, bylo i jejich. Co bylo jejich, bylo i naše. Zatím....

Svoboda volby je to první, co jsme v sektě ztratili. Touto ztrátou dochází k vnitřnímu boji mezi původním, tj. nekultovním a nynějším kultovním já.

Ztráceli jsme soukromí, vlastní názory, vlastní zodpovědnost, vlastní tvář. D+D nás tlačili k okamžitému přerušení práce, děti neměli chodit do školy, neměli jsme chodit k lékaři, neměli se stýkat s těmi, kteří ještě nebyli v sektě. Měli jsme chodit spát až ve dvě ráno, měli jsme rozprodávat majetek, měli jsme, měli jsme a měli jsme. Spousty doporučení, které se ovšem s postupem času stávaly pokyny, později příkazy a nakonec bezpodmínečné rozkazy. Původní „tichá doporučení" se vyvinula v tyranské, absolutistické, vyděračské a násilnické akce a to přesně v přímé závislosti na poklesu naší soudnosti k jednání obou „spasitelů". Pomalu se měnil jejich vztah k majetku, protože čím dál více bylo vidět, že na vše si činí osobní nárok. Zůstat na chvílí sám nebylo už možné, pod kontrolou bylo i vzájemné stýkání se v sektě. Bylo mluveno jen o schválených tématech, bylo zakázáno se neorganizovaně navštěvovat.

Vyprávění o smyslu života, které dovedlo autora knihy až do sekty. Poučení z této cesty je zároveň odpovědí na chaos dnešních dnů a návodem, jak ho řešit. 

a) Posvátná věda

Abychom mohli uspořádat naše vnímání do nějakého řádu, nutně potřebujeme něco, co by nám vypovídalo na základě jednotlivosti o celku a na základě celku o jeho jednotlivosti, detailu. Pokud toto něco nemáme, musíme nutně upadnout do totální skepse anebo do totální naivity, a nejsme pak schopni cokoliv řešit, protože toto něco vyrovnává rozpor mezi skepsí a důvěrou.

Představte si, že byste museli ověřovat znovu a znovu každou maličkost, třeba, že železo je pevné, že se nedá jíst, že člověk jdoucí proti vám vás nechce okrást, že váš partner je skutečně váš partner apod.. Tomuto „něco" říkejme např. zkušenost. Ta nám při pohledu na ono železo okamžitě sděluje, že je pevné, že se nedá jíst, že je stálé, že nelétá atd. Jeden pohled na železo nám „povypráví" o mnoha a mnoha jeho vlastnostech. Zkušenost je tak měřítkem, které nám popisuje svět tak, jak jsme jej dosud skrze své zkušenosti poznali! Souhrn všech našich zkušeností můžeme nazvat jako osobní světonázor.

V sektě D+D se tímto světonázorem stala víra, že vše okolo nás je přímo „nasyceno" zlem, démony, destrukcí a zmarem, a že odpoutání se od tohoto zla je možné jen skrze osobu spasitele. Po očištění sebe sama se vyvolení přesunou do Tisícileté říše na severu Itálie a tam budou žít jako předvoj nového lidského pokolení. „Zkušeností", která toto vše dovoloval skutečně vnímal byla dobrovolně přijatá víra „že Jan Dvorský - alias Parsifal Imanuel a jeho družka Lucie Dvorská jsou dokonalost sama, seslaná nám Prozřetelností Boží k naší záchraně".

Jak se člověk dostane k takové víře?

Vyprávění o smyslu života, které dovedlo autora knihy až do sekty. Poučení z této cesty je zároveň odpovědí na chaos dnešních dnů a návodem, jak ho řešit. 

Peklo ... jak to tam může vypadat...

Pro pochopení, čeho jsme se s manželkou stali živými svědky, je třeba si uvědomit jedno.
Následovat živého člověka na cestě za poznáním Pravdy, se podobá zamilovanosti. Zamilovat se do svého vůdce, znamená zamilovat se do svého cíle! Do cíle nejvyššího a tedy nejkrásnějšího. A v takovém případě vydáváme ze sebe to nejlepší. Veškerou svou důvěru, pokoru a poslušnost. Je to oddání se svému cíli bez osobní odpovědnosti.

Znamená to vidět ve svém vůdci jen to nejlepší a nevidět nic nesprávného. Je to stav, který vznikne jako následek touhy po uskutečnění našeho snu. Touhy, která je silnější než schopnost vidět realitu. Touhy slepé víry!

Po statisíce let se lidé cítili součástí přírody a přímo komunikovali se zvířaty, rostlinami a zemí, v níž žili. Dnes nám představa, že by všechno kolem nás mohlo být živé, byť třeba od nás velice odlišným způsobem, připadá bizarní, možná i potrhlá nebo směšná. „Jak se mohla západní civilizace od přírody tak hluboce odcizit?“ ptá se ve své knize Kouzlo smyslů americký filosof David Abram. A nabízí neotřelou odpověď: podílelo se na tom rozšíření písma a následně i snaha o přísně objektivní myšlení.

Hned na začátku dodejme, že Abramova kniha se tématu věnuje na odborně-teoretické úrovni, nicméně jeho styl je svěží a čtivý. Hutné pasáže analyzující postoje fenomenologických filosofů jsou prokládány nádhernými popisy Abramových zážitků v přírodě, takže se čtenáři dostává výmluvných konkrétních příkladů, díky nimž jsou Abramovy teze snadněji pochopitelné. Vhledy, které Abram nabízí, jsou v mnoha případech tak objevné, že je kniha za zásadní dílo považována zcela oprávněně.

Ron Wyatt zo svojimi dvoma synmi sa vydal v roku 1978 na sinajské pobrežie akabského zálivu,kde sa potápal a našiel zaujímavé artefakty z čias faraona.