Japonsko každý pozná ako krajinu vychádzajúceho slnka, spoľahlivých automobilov, technologických noviniek, milých a neskutočne disciplinovaných ľudí (pamätá si ešte niekto zábery po zemetrasení v roku 2011, kde Japonci stáli hodiny v radoch na benzín bez známky napätia?). Ekonómovia Japonsku hovoria tiež predstihový indikátor ostatných vyspelých krajín. Pretože tam, kde Japonsko bolo už včera, my dôjdeme možno tak zajtra. Niekedy to môže byť pozitívne, vidieť kam sa môžeme dostať. Ak však hovoríme o kríze a boji s ňou, nemusí by to byť príjemný pohľad. Ak eurozóna bojuje s dlhovou krízou štvrtý rok a USA má svoj fiškálny útes tretí rok, Japonsko s krízou bojuje už 20 rokov a nezdá sa, že by vyhrávalo. Bojuje totiž s Matkou všetkých kríz a vyťahuje zbrane najväčšieho kalibru. A tie môžu spôsobiť viac škody ako úžitku. Táto kríza však nie je o Japonsku, mali by sme sa veľmi pozorne pozerať, čo sa tam deje, pretože všetci ideme japonskou cestou. Nie je to grécka cesta, aj Gréci išli tou japonskou. Samozrejme, isté odlišnosti (hlavne kultúrne) nájdeme, ale základ je ten istý. Takže – čo sa v Japonsku stalo?

Po druhej svetovej vojne si Japonsko užívalo dekády silného rastu (takmer 10% ročne v 50. a 60.rokoch, neskôr menej ako 4% do konca 80. rokov). Po kolapse dlhovej bubliny na prelome 80. a 90. rokov nastala stagnácia a zaostávanie za potenciálnym produktom o 5 – 7 percent.

Ak sa vám podarí dosiahnuť, aby sa váš oponent pýtal nepodstatné, či zle položené otázky, nebude na odpovediach vôbec záležať. Dostať súpera na iné ihrisko, na akom sa odohráva reálny súboj je veľmi elegantný spôsob, ako ten súboj vyhrať.

Peniaze sú prostredníkom výmeny tovarov a služieb. Keďže pre pekára je veľmi nepraktické chodiť s napečeným chlebom tu k obuvníkovi, tu k automechanikovi, či lekárovi, oveľa praktickejšie je mať nejaký medzi-produkt, ktorý bude do výmeny akceptovať každý. Tento prostriedok, peniaze, nemusia mať vôbec žiadnu vlastnú hodnotu. Stačí viera, že vám ich do výmeny zoberie každý a potom ich do výmeny zoberiete aj vy.

Překvapilo mne, kolik a jakých reakcí jsem dostal na svůj článek o šarlatánské „léčbě“ pomocí MMS. Myslel jsem si, že stačí odkaz na anglickou Wikipedii a tam uvedené odkazy a vše bude jasné. Někteří čtenáři ale za vším vidí spiknutí farmaceutických firem, kterým údajně vadí levná a efektivní léčba „všech nemocí“ (!), jakou MMS údajně nabízí.

Navštívili jste někdy „Festival esoteriky“? Ti z vás, co už ano, si mohou srovnat myšlenky a názory s mými a ti, kteří tak ještě neučinili, budou mít inspiraci na příště – myslím, že je to dobrá zkušenost pro život!

 Ono když se to vezme od podlahy, musí být člověk překvapený už od prvopočátku – "Festival esoteriky" – samo toto spojení v sobě ukrývá smysl pro vtip nebo značnou dávku pošetilosti. Kdo to kdy viděl? Festival – věc otevřená širokým masám, esoterika – záležitost vnitřní a uzavřená. Jak to jde vůbec dohromady? A jde to, odborník se diví a laik žasne.

Toto setkání příznivců „esoteriky“ se koná zhruba jednou za 1/2 roku – pro tentokrát ve městě Plzni, dříve v Rokycanech. Místo konání se pravda mění, leč náplň zůstává stejná. A přesto, že jsem si mohl na podobná setkání již přivyknout, nestalo se tak. Ba co víc, toto poslední mě inspirovalo natolik, že jsem se rozhodl napsat k němu pár řádek.

Je to jen zákon schválnosti, že tiskárna nebo pračka přestanou často fungovat krátce po vypršení záruky? Není.

Také vás občas napadne, zda spotřební zboží nemá „naprogramované“ datum rozkladu? Anebo je to pouze zákon schválnosti, že tiskárna nebo pračka přestanou často fungovat krátce po vypršení záruky? Na tyto otázky se v uplynulých měsících pokusila najít odpověď německá strana Svaz 90/Zelení. Výsledek? Závěr víc než stostránkové studie okomentovala mluvčí strany Dorothea Steinerová: „Je to sviňárna.“

Ukázalo se totiž, že z takzvaného plánovaného zastarávání se stala běžná praxe, jejímž prostřednictvím velké koncerny maximalizují své obraty. „Plánované zastarávání je dnes všudypřítomné. Součástky jsou často funkčně poddimenzované, předčasně se opotřebovávají anebo rovnou způsobují v podstatě načasovanou poruchu. Z prodeje záměrně nekvalitně vyrobeného zboží se stal masový fenomén,“ říká Stefan Schridde, jeden z autorů studie.

Dle něj má plánované zastarávání širokou škálu podob:

• kovové součástky se vyměňují za umělohmotné;
• přístroje jako například notebooky se vyrábějí tak, aby nebylo možné se do nich dostat;
• baterie jsou často pevnou součástí produktu a nelze je vyměnit;
• vyvíjí se příslušenství, které je kompatibilní jen s některými modely;
• a tak dále a tak dále...
  

Legalizace konopí pro léčebné účely: Co z původně bohulibé myšlenky udělá brutální lobbing? Rozhodne bitva o pěstitelské licence.

Zapomeňme na solární elektrárny a IT zakázky, byznysem budoucnosti je konopí. V Americe už bankéři a manažeři velkých IT společností opouštějí svá dobře placená místa a marihuaně se začínají věnovat naplno. Zelené horečce však nepropadli, aby po zbytek života v zasněném uvolnění bloumali nad podstatou svého já – od trávy si naopak slibují balík. Dle některých odhadů činí hodnota například severoamerického trhu s konopím kolem padesáti miliard dolarů.

Podobnou diagnózu bude zřejmě co nevidět možné stanovit také v České republice. V polovině února totiž prezident Václav Klaus podepsal zákon, podle něhož si pacienti budou moci pořídit konopí v lékárnách. Novela především zákona o léčivech má podle jejího spoluautora, milovníka hor a bývalého kontroverzního primátora Prahy Pavla Béma „zpřístupnit léčebné konopí pro pacienty, kteří jej potřebují a kteří jej povětšinou už dnes stejně užívají, často bohužel v rozporu s českými zákony“.

Novela, jež se týká mimo jiné rovněž zákona o návykových látkách, nabude účinnosti do měsíce po jejím vyhlášení ve Sbírce zákonů, tedy pravděpodobně ještě před koncem zimy. Pak si i čeští pacienti boudou moci na elektronický lékařský předpis legálně koupit rostlinu, jež jim pomůže zmírnit trápení například s rakovinou, Parkinsonovou chorobou, roztroušenou sklerózou, lupenkou anebo atopickým ekzémem.  

Plánované zastarávání je výrobní politika způsobující, že produkty zastarávají ještě před tím, než by skutečně potřebovaly obměnu. Zastarávání výrobků je obvykle plánováno tak, aby byl výrobek provozuchopný po dobu záruční lhůty. Kritici této politiky si stěžují, že jde o plýtvání penězi spotřebitelů, spotřebovávání cenných zdrojů a rozrůstání skládek. Plánované zastarávání je také někdy realizováno reklamou, která nabádá spotřebitele, že potřebuje výrobek nový, jinak nebude vyhovovat společenským měřítkům, které reklamní průmysl společnosti nastavuje, což je případ např. módního průmyslu. Tato praktika má potenciální výhody pro výrobce, protože spotřebitel k získání stálého užívání výrobku je nucen kupovat opakovaně, ať už od stejného výrobce (náhradní díl nebo novější model) nebo od konkurence, která se také může ve své výrobě opírat o plánované zastarávání. Další odvětvím, kde se často vyskytuje plánované zastarávání je spotřební elektronika. Zákazníci někdy vyžadují nejnovější technické inovace, a to i v případě, že starší model stále funguje.

Reference

1. ↑ ^{a b} KOTLER, Philip, et al. Moderní marketing: 4. evropské vydání. Praha : Grada, 2007. Dostupné online. ISBN 978-80-247-1545-2. s. 225. (čeština)
2. ↑ HOWARD, Brian Clark. Five products designed to fail early [online]. Yahoo!, 2010-3-29, [cit. 2011-06-03]. Dostupné online. (angličtina)
3. ↑ GONČAROV, Pavel. Etické a ekonomické aspekty reklamy [online]. 2009, [cit. 2011-06-03]. Dostupné online. (čeština)

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/

Unikátny nadnárodný projekt dokumentárnych filmov o chudobe vo svete - o jej rozličných formách a najmä príčinách. Ide o mediálny projekt, ktorý majú možnosť nielen vidieť, ale aj počuť stámilióny ľudí po celom svete. A to prostredníctvom televízie, rozhlasu, internetu a verejných podujatí. Zorganizovala ho nezisková organizácia Steps International so sídlom v Dánsku, Južnej Afrike a Indii. Jednotlivé filmy pripravili rôzni producenti z celého sveta ocenení mnohými prestížnymi filmovými cenami.

Kanál organizácie: http://www.youtube.com/user/whypoverty