(Předchozí část)

Obecnou charakteristiku jednotlivých zážitků v blízkosti smrti shrnuje výše zmíněný Moodyho (1994) model patnácti prvků NDE. Podle něj situaci na prahu smrti nejčastěji provázejí následující fenomény[1]:

1.        Nevyjádřitelnost prožitku – prožitek se nedá popsat slovy, např. z důvodu emocionálního vnímání, které jde za hranice běžných pocitů, z důvodu vícerozměrnosti apod.

2.        Zaslechnutí výroku o své smrti – pacienti často slyší konstatování smrti, ať už odborníkem či laikem přítomným jejich „úmrtí“

3.        Pocit míru a klidu – pacienti se cítí klidní, shodují se na pocitu tepla a samoty v pozitivním slova smyslu.

4.        Zvukové vjemy – různé od příjemných, přes neutrální až po nepříjemné – např. hudba, cinkání, zvonění, bzučení, svištění, hučení, klepání, vytí apod.

5.        Tmavý tunel – lidé proživší klinickou smrt se shodují na podlouhlém tmavém útvaru, jímž se různými směry pohybují. Zpravidla jej přirovnávají k tunelu, kanálu, studně, údolí apod. Tato vize se navíc pojí s pocity prázdna či vzduchoprázdna.

Úvod

Zážitky blízké smrti jsou fenoménem, který se v kulturách celého světa objevuje od nepaměti, avšak pozornost vědeckých kruhů je mu věnována posledních sto let. Výzkumníci zabývající se touto oblastí tráví tisíce hodin zaznamenáváním výpovědí lidí, kteří tímto zážitkem prošli, ať už se jedná o jedince, kteří byli z „náruče smrti“ vytrženi úspěšnou resuscitací, o lidi, kteří simultánně popisovali své zážitky v posledních okamžicích života či osoby, které tyto zážitky měli v momentě hrozící smrti. Věda se nyní snaží tento interdisciplinární problém objasnit, avšak lidé, kteří tuto zkušenost prožili, trvají na tom, že jejich zážitek byl skutečný a oni se při něm dostali za hranice paralelních světů.

Zážitky blízké smrti se odehrávají ve vyšších dimenzích vědomí. Jejich vysvětlení leží za hranicemi současných vědeckých poznatků. Pro objasnění zážitků blízkých smrti nelze prozatím naleznout uspokojivé vědecké vysvětlení.

NDE[1] – near-death experiences (česky - prožitky blízké smrti - PBS) jsou jevy provázející stav, který lze z fyziologického hlediska považovat za smrt (zástava dechu a srdeční činnosti). Průběh těchto prožitků se ve většině případů shoduje, avšak mezi jednotlivými zážitky přirozeně panují jisté nuance týkající se podrobností těchto jevů nebo pořadí či úplnosti jejich fragmentů (Ritchie, 2000).

Podle Moodyho (1994) se konkrétně jedná o nekompletnost výčtu níže uvedených prvků obecného modelu NDE, tzn. ve většině zážitků se neobjevilo všech 15 modelových prvků, ani jeden z modelových prvků se neobjevil ve všech zážitcích (ačkoli některé se objevují častěji než jiné), jednotlivá stádia modelu mohou mít jiný sled a dokonce nemusí k žádnému prožitku u pacientů dojít. Profesor Kenneth Ring (1991) zkoumal, zda okolnosti klinické smrti (resp. její příčiny -  konkrétně nemoc, nehoda a sebevražda) mohou mít vliv na průběh prožitku.

Jak vidí nemoc pacient a jak lékař? Stručná odpověď zní: každý jinak. Proto je naprosto nutné, aby spolu mluvili.

Z laického pohledu se může zdát, že rozhovor pacienta s lékařem je v dnešní době – plné techniky – nepodstatný až nadbytečný, když můžeme objednat desítky vyšetření, která přece musí odhalit chorobné změny daleko přesněji než tvor chybující – člověk.

To je ale nesmysl. Kdyby to platilo, můžeme zrušit studium medicíny, které u dobrého doktora nikdy nekončí, a naprogramovat superpočítač, který bude umět v zásadě totéž, co umějí počítače v autoservisu, kde si dneska bez něj nikdo neumí práci představit.

Nemocný člověk totiž není porouchaný rozumný stroj, jak se dost úspěšně pokusil vnutit počínající lékařské vědě francouzský filozof Descartes, a nemoc není jakási malá, snědá, tváře divé pod plachetkou osoba.

Nemocný člověk prožívá svůj nepříznivě změněný celkový stav, vnímá jej v těle, zpracovává psychicky a vše se odráží také v jeho okolí. A všechny tyto faktory na sebe působí a roztáčejí bludný kruh, který se může měnit až do zaškrcující spirály.

To je příliš velká porce i na nejdokonalejší počítač. Diagnóza i léčení se pak odehrává ve vztahu, který by měl být pevný a důvěryhodný. A jak jinak se o jeho kvalitách můžeme přesvědčit, než neustálým tázáním; to nás učí filozofové.

... Popis udalostí v ďalších rokoch zodpovedá diagnóze duševnej choroby. Rajneesha niekoľko rokov trápili silné bolesti hlavy, nechutenstvo, depresie. Behával dvadsať kilometrov denne, aby cítil vlastné telo, potom hodiny meditoval. V marci 1953 zažil dvadsaťjedenročný mladík čosi, čo nazval osvietením, stav, v ktorom sa všetko „stalo žiarivé, živé a krásne“. Sedem dní sedel v extáze, už nebojoval, len čakal a pozoroval, čo sa s ním deje. Sadol si pod strom na záhrade a cítil sa „dokonale šťastný“. Rodičia sa obávali o jeho duševné zdravie, áyurvédsky lekár im však povedal, že ich syn práve prešiel dôležitým obdobím psychického vývoja a vynoril sa z neho.

Maniodepresívna osobnosť je u samozvaných duchovných vodcov častá. Obdobia eufórie a depresií sa striedali. Od marca 1974 sa utiahol do ústrania na niekoľko týždňov, v roku 1981 sa začalo jeho triapolročné „obdobie ticha“, kedy nekomunikoval s nikým, nečítal, len osamote sledoval na videu grotesky. Depresie sa pokúšal preklenúť alkoholom, sedatívami, hovorí sa aj o hašiši a rajskom plyne. Liekmi tlmil aj bolesti chrbtice. Celý život ho trápila cukrovka, astma a alergie.

Roku 1960 sa stal asistentom na univerzite v Džabalpure, zároveň cestoval po Indii a prednášal, pričom poslucháčov šokoval tým, ako napáda všetkých a všetko. „Lekár je potrebný vtedy, keď sú ľudia chorí. Takže povolanie lekára je plné vnútorných konfliktov. Lekár navonok ľudí lieči, ale vo vnútri dúfa, že budú chorí. A keď vypukne epidémia, ďakuje Bohu za prácu. Takisto kazatelia. V hĺbke srdca žiaden z nich nechce, aby bola nemorálnosť vyhubená, pretože keby sa tak stalo, kazateľ by bol zbytočný.“...

Jak vypadá ideální den muže (ženy prominou) podle Nigela Marshala? Následovně: Probudit se odpočatý po dobrém nočním spánku – mít sex – jít vyvenčit psa – nasnídat se se svou ženou a dětmi – znovu mít sex – cestou do práce zavést děti do školy – tři hodiny pracovat – o polední pauze si zasportovat s kamarádem – pracovat další tři hodiny – potkat se s dobrými známými a dát si brzký večerní drink – jet na večeři se svou ženou a dětmi – půl hodiny meditovat – mít sex – jít se psem a opět mít sex – jít spát. Jak často se vám takovýto den podaří uskutečnit? Pokud byste odpověď neznali, Nigel Marshal vám ji rád prozradí.

Životní spokojenost řešíme všichni. Jak najít rovnováhu mezi pracovní stránkou svého života a neztratit tu soukromou? Přednášející na TEDu se pokouší odpovědět a nabízí velmi jednoduchou a praktickou radu, která se dá použít v běžném životě. Nic radikálního, protože radikální změny musí zákonitě skončit neúspěchem.

Příjemnou podívanou.

S písomným súhlasom zo zdroja: Pro PostApo.cz – Hjalmar -

Dostali jsme článek, ve kterém se velmi podrobně vykresluje možné řešení situace po VP. Jedná se o další uhel pohledu na přežití v komunitě a základní zajištění bezpečí. Co vy na to?

K napísaniu tohto článku na inšpirovala diskusia k článku v denníku SME z 19. januára 2012 „Koniec sveta ?  Česi sa zbláznili.“   S prekvapením som zistil že z cca 230 diskusných príspevkov len asi v desiatich diskutujúci tušia „kde je sever“. Pochopil som, že 90 % obyvateľstva nemá ani potuchy o tom, čo hrozí,  ako sa v prípade Veľkého Průseru zachovať, a ako mu čeliť. (ďalej len „VP“)

V našom prípade za VP považujem násilné sociálne nepokoje s rabovaním štátneho, firemného, ale najmä súkromného majetku, individuálne aj organizované útoky proti bytom, rodinným domom, proti majetku, životu, zdraviu a slobode občanov  pri  nefunkčnosti štátnych silových a poriadkových zložiek. Neskúmam príčinu, pre ktoré tieto nepokoje vzniknú.

Informácie z rôznych kútov sveta z posledných rokov a desaťročí nám dávajú základnú predstavu, čo sa stane v prvých dňoch VP spôsobeného sociálnymi nepokojmi či už pádom meny, vojenským konfliktom, či katastrofálnou solárnou erupciou.

Je obecně známo, že naše společnost má strukturu pyramidy. Hrstka lidí na vrcholku vytváří podmínky pro ty dole. Co jsou tito lidé zač? Můžeme je vinit za problémy, jimž naše společnost dnes čelí? Podle rčení „ryba smrdí vždycky od hlavy“ se za tímto zápachem vydáváme. Zjistíme, že lidé na vrcholku mají blíže k psychopatům než kdokoliv z nás. (Fresh Film Fest)

České titulky, čas: 1h 18 minut.

Jsou ředitelé firem egotističtí psychopati? Velmi unikátní video vrhá světlo na lidskou psychiku v každodenním životě od obyčejného občana až po ředitele korporací. Odhalení psychopaté... Pro mnohé budei toto video docela výmluvné. Sledujte video, které by mělo být sdíleno se všemi, kteří žízní po takovém poznání. Co se děje s naším světem? Film pro ty, kdo chtějí vědět, jak psychopatie a antidepresiva ovlivňují naši společnost. Tvůrci dokumentu se ponořili do světa korporací a jednotlivců, kteří drží ekonomicko-sociální moc, aby odhalili pravdu o strukturách, ve kterých žijeme. Ryba, jak se, smrdí od hlavy, ale změna začíná v nás. 

http://www.fisheadmovie.com/watch-the-movie

 (heslo je: fhmovie). 

jiný odkaz:

http://vimeo.com/40997949