Psychologie

5 logických klamů, kvůli kterým se pletete víc, než si myslíte

Poté, co můj poslední překlad z cracked.com sklidil až nečekaný ohlas, rozhodl jsem se přeložit další článek, který považuji za neméně zásadní. Vlastně si myslím, že by si ho měl přečíst každý internetový diskutér, někteří minimálně dvakrát denně. Příznivcům doslovných překladů se musím omluvit, že jsem zde pro větší srozumitelnost českému čtenáři nahradil některé u nás méně známé příklady z americké politiky analogiemi tuzemskými. Pokud vás to dráždí, přečtěte si raději originál. Přeji příjemné počtení.

Autoři:  , redakce CRACKED

Překlad: Bořivoj Filip

Ruku v ruce s rozmachem internetu přišla také nová doba neskutečně přiblblých hádek. V dnešní době už nemůžete napsat článek o tom, že se narodila zdravá paterčata, aniž byste vyvolali zuřivou rasistickou debatu v diskusi. Každý je dnes expertem na všechno.

Člověk však by řekl, že jak se prodíráme všemi těmi různými náhledy a názory na významné události, stáváme se chytřejšími a informovanějšími. Bohužel jsou naše mozky už od výrobce nastavené tak, že s každou takovou debatou naopak hloupneme a zatvrzujeme se ve své hlouposti. Tak například…

Úzkost je přirozená lidská emoce diskuse s Cyrilem Höschlem. Moderuje Terezie Jirásková.

Úzkost je přirozená lidská emoce, která je reakcí na stres. Ve zdravé míře člověka stimuluje k vyššímu výkonu. Host: Cyrilem Höschlem. Moderuje Terezie Jirásková.

Šmejdi - dokument 2013

Manipulace, nátlak, ponižování, agrese. Skryté kamery zachytily drsné pozadí předváděcích akcí pro seniory. Co se opravdu děje na populárních zájezdech s obědem zdarma? Praktiky, ze kterých mrazí. Lži a promyšlená manipulace, jejímž jediným cílem je donutit bezbranné staré lidi k nákupu předraženého zboží. Senioři ze svých nuzných důchodů splácí horentní sumy za často nekvalitní produkty. Někteří z nich se dušují, že už na žádnou akci nikdy nepojedou, jiní to nevydrží a jedou znovu. Co je žene? Zvědavost? Samota? Nebo závislost? Autorky tohoto filmu rok v převleku navštěvovaly akce, kde se důchodcům vymývají mozky a kde mladí lidé nejsou vítáni. Vedle autentických záběrů z předváděcích akcí a výpovědí poškozených seniorů přináší dokument i pohled psycholožky, právníka a dalších odborníků. Film tak poprvé komplexně mapuje tento nechvalný fenomén dnešní doby.

 

Chůze po ohni

Rituální chůze po ohnivých uhlících, rozpálených železech, či překonávání ohně je zřejmě velmi starou praktikou.

Lidé rozličných plemen a kultur je prováděli od nejstarších dob.

Dosud se provádí v Africe, Asii, Austrálii a Polynésii, v Evropě na Balkáně jako pozůstatek lidových tradic a rituálů.

Chůze po ohni se však rozšiřuje i do vyspělých civilizačních center. Stala se výrazem překonání lidských možností, působí jako psychoterapeutický prostředek.

Kde je podstata této schopnosti, která zabezpečuje, že člověk po styku s horkým, nebo přímo žhavým předmětem neutrpí žádnou újmu ?

Případy z historie

V křesťanské mystice je křest ohněm symbolem na cestě k osvícení. Zmínky o chůzi po žhavých předmětech lze najít už v Bibli (1):

Kniha Přísloví (6,28): "Což může někdo chodit po žhavém uhlí a nepopálit si nohy?" Prorok Izaiáš po zvážení této otázky odpověděl : (43,2) "Půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí." V 5. Knize Mojžíšově (18,9) je varování : "Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo dceru ohněm…"

V Knize Daniel (3,23-27) byli Nabuchonodozorem vrženi tři muži do ohnivé pece, ale oheň jim neublížil.

Muslimové pokládají chůzi po ohni za formu pokání za smrt dávných vůdců - soků, kteří se zabíjeli ve sporech o následnictví Mohameda.

Tandya Brahmana z doby 800 l. př. n.l. je zmínka o Brahminově chůzi přes oheň.

O ohňochodcích se zmiňují i antičtí spisovatelé Plinius a Vergilius.

Erich Fromm: Únik ze svobody

Erich Fromm (1900-1980) je psychologem a filozofem na pomezí humanistické psychologie a neopsychoanalýzy, která přesouvá ohnisko pozornosti od fyziologických pudů směrem k sociálním determinantám, které svými tlaky utvářejí specifické lidské drama a zápas. (Člověk je na prvním místě tvorem vztahovým). Na jedné straně usiluje o svobodu a nezávislost, což vede k pocitům izolace a vykořenění - na druhé straně usiluje o pocit bezpečí a lidské sounáležitosti. Člověk se tak ocitá ve věčném konfliktu mezi svobodou a bezpečím
 
 
Tomuto tématu se Fromm věnuje ve své slavné knize Únik ze svobody (Escape from Freedom). Unést svou svobodu je těžký úkol, protože čím více svobody chceme mít, tím větší musíme unést zodpovědnost. Svobodný člověk musí v každém okamžiku volit, riskovat a zvažovat důsledky svých voleb, což je spojeno s pocity úzkosti a nejistoty (tak praví existencialismus). 
 
Proto, ačkoliv by vám to většina lidí nikdy nepřiznala, usilují lidé především o to, aby se své svobody nějak zbavili, aby svou odpovědnost delegovali na někoho či něco jiného - podvědomě si organizují život tak, aby unikli od své svobody.
 
Jsou tři základní strategie úniku ze svobody:
 
 

 

1. Autoritářství. Člověk své původně jedinečné Já spojí s něčím silným mimo sebe.

  • masochistické formě odevzdává svému partnerovi či jiné mocné osobě (vůdci či instituci) svou sílu a odpovědnost, stává se závislým, submisivním a bezmocným. Deleguje odpovědnost za svůj jedinečný život na druhého, aby nemusel sám za sebe nést svou svobodu a existenciální nejistotu. (Patří sem i členové sekt a církví).
  • sadistické formě se naopak člověk snaží vykořisťovat, ovládat a kontrolovat druhé. Ani on nežije své jedinečné svobodné já, ale čerpá svůj pocit bezpečí a jistoty z mocenského postavení nad partnerem či jinými sobě podřízenými lidmi. (Pokud se v partnerském vztahu setkají oba typy, pak do sebe vlastně oba "úniky od svobody" zaklapnou jako klíč do zámku).

Nejdůležitější vztah na světě

Nemůžeš-li to nejdůležitější najít venku, začni hledat uvnitř. Poslouží ti k tomu zrcadlo, díky němuž se můžeš pozorně začíst do řádků napsaných ve tvé duši.Kamarád sem, kamarádka tam, co já s nimi udělám? Další známý tady, tady a tamhle… Ale kolotoč nových kontaktů se nezastavuje! Den za dnem urputně bojujeme o další přátele, abychom si již nikdy víc nepřipadali příliš osamoceně. Nabýváme pomíjivému pocitu důležitosti a oblíbenosti z nových sociálních pout a četných povrchních známostí. Vskutku sympatické, avšak nic neměnící na faktu, že tyto vztahy postrádají šťávu. Nejdůležitější vztah na světě totiž nikdy nevybudujeme “tam venku”.

Na poznávání nových lidí, hledání nových přátel, sbírání kontaktů a sbližování se s neznámými není vůbec nic špatného. Chovejme však neustále na paměti, že pokud mezi vztahy s ostatními lidmi hledáme ten nejdůležitější vztah ze všech, můžeme často odcházet zklamáni. Psychologové hovoří o sociálně-interakčním čísle v intervalu mezi 250 a 300. Tedy přesně tolik přátelských kontaktů dokáže člověk běžně udržovat, aniž by mu to působilo výraznější problémy. Některé z nich mohou být bližší, jiné vzdálenější. Jedno přátelství, které není zmiňováno ani tady, však stojí nad všemi těmito vnějšími vztahy – vztah vztahů, nejdůležitější vztah na světě, nejlepší přátelství ze všech neboli přátelský vztah k vlastní osobě. Tedy vztah, jenž má unikátní charakteristiky a od všech ostatních se notně odlišuje.

Tento přítel tě totiž vždy poslechne na slovo, koná do puntíku podle tvých rozhodnutí, je mu úplně cizí s tebou nesouhlasit a odporovat ti. Je mu těžko, když se trápíš, je nadšený, když ho obejmeš a on ti to může opětovat. A opětuje ti naprosto vše, protože toto přátelství se kompletně odehrává v nás! Naopak nemít rád a odmítat sám sebe – své tělo, mysl a ducha – není žádným jedinečným hudebním trhákem na prvních příčkách světových hitparád. Získávat si respekt a uznání u druhých tím, že si budeme ubližovat nebo hloubit vlastní zásobárnu sebeúcty různými hrůznými činy proti sobě, rozhodně není cestou k utužení tohoto vztahu.Zanedbáváme-li tento vztah, nevážíme si a zanedbáváme svou vlastní budoucnost! Jde totiž o jediný ryze vnitřní vztah, ostatní vztahy jsou – alespoň z části – ovlivňované vnějším děním.

Sebevědomí. Zn.: Hledám a nalézám

 

Zdravé sebevědomí se dá považovat za jeden ze stavebních kamenů duševního zdraví a úspěchu. Neřešíme ho my jako lidi, ale i my jako psychologvé – u svých neurotických klientů, v oblasti koučování, partnerských vztahů, mladých puberťáků. Jak to udělat aby sebevědomí nezáviselo na okolních vlivech, ale vždy ho bylo dostatek? Co to vlastně sebevědomí je a jak ho můžeme podpořit? Otázky, na které dnešní článek hledá odpověď.

„Mé sebevědomí je jako pták ve větru, když mu vzdušené proudy přejí, tak se pohybuje vysoko v oblacích, ale v opačném případě musím mávat hodně křídly, abych se udržel ve vzduchu, a někdy prostě chodím pěšky.“Skoropsycho

Hledám sebevědomí, viděl ho někdo?

Zdravé sebevědomí lze definovat jako trvalý stav spokojenosti se sebou samým, se svým jednáním i vzhledem. Člověk není závislý na hodnocení druhými lidmi a zvládá kritiku. Lze s touto definicí souhlasit, či máte jiný názor? Pište, komentujte. Sebevědomí je důležité nejenom v psychologii, ale i v každodenním životě.

Akademická pitva sebevědomí

Koncept sebevědomí může mít mnoho podob. Psychologové se spíše shodnou na tom, že sebevědomí je součástí Self („Jáství“), než na přesné vymezení hranic jednotlivých pojmů. Akademické tahanice nás však nezajímají. My chceme pouze to, co můžeme lehce uplatnit v našem životě. Jednou z možných cest je pochopit, z čeho je naše Self složeno a dané složky vhodně podpořit.

Self má dvě části. Self jako aktivní činitel, který organizuje psychické dění (v angličtině I, v češtině „činné “) a Self jako obraz sebe sama, představa vlastní osoby (v angličtině me/Ego, v češtině „sebepojetí“).

Právě druhá část nás nyní bude zajímat – obraz sebe sama, sebepojetí. Zájemcům o aktivní část self doporučuji Psychologii osobnosti od Pavla Kliementa s. 73, kde jsou velmi pěkně a srozumitelně popsané tři její funkce.

Kdo je silná osobnost

Kdo je silná osobnostOn je opravdu silná osobnost! Je to silný člověk. Ona se nezdá, ale je silná... Určité pojmy "lidové psychologie" psychologie odborná téměř nezná, nepracuje s nimi. To ale neznamená, že nemá smysl si je vyjasňovat. Silná osobnost je právě takovým pojmem.

Kdo je psychicky silný? Člověk dominantní? Ten, kdo má autoritu? Nebo jde o vnitřní vlastnosti typu síly vůle, pevnosti charakteru, dodržování morálních zásad?

Miroslav Horníček kdysi vyprávěl vtip o tom, jak je doma hlavou rodiny. Zhruba takhle: "Hlavou rodiny jsem u nás jednoznačně já. Já rozhoduju o tom, co je důležité – třeba jaký bude náš postoj k situaci v Kuala Lumpur. Žena rozhoduje ty nedůležité, povrchní záležitosti – třeba jaký nakoupíme nábytek a kam pojedeme na dovolenou..."

A takhle o síle a slabosti přemýšlejí klienti: "Můj táta je cholerik. Když se cokoli pokazí, seřve mámu, že za to může. A máma mu to trpí. Dlouho jsem si myslela, že mám silného tátu a slabou mámu. Teď to vidím přesně naopak. Táta nezvládá sám sebe, nemá dost síly ani na to, aby přiznal banální chybu. Zato máma je silná – už proto, že s ním vydrží."

Vědu škrtí desatero zastaralých dogmat

RUPERT SHELDRAKE

Newtonova mechanika přežila svou užitečnost a brzdí myšlení ve fyzice, biologii a medicíně. Stane se z vědecké komunity něco jako inkvizice?

Současnou tuhou a místy agresivně vášnivou debatu vědy a náboženství roztíná psychologií a parapsychologií ovlivněný anglický biolog a biochemik Rupert Sheldrake jedním velkým šlehem: věda je plná klamů. Jeho nejnovější kniha The Science Delusion: Freeing the Spirit of Enquiry (Vědecký klam. Jak osvobodit ducha výzkumu) si nebere servítky při odhalování faktu, že tvrdé jádro dnešní vědecké komunity se ve střežení svých privilegií za podpory vlád a mezinárodních institucí chová jako v minulosti inkvizice v hájení svaté pravdy a potírání kacířství.

Podle Sheldraka tím tato vědecká komunita dnes stejně jako církev tehdy znemožňuje další vývoj bádání a je sama sobě překážkou, vězením a svěrací kazajkou. Navíc nastolila systém dogmat, která Sheldrake v úvodu shrnuje v „desatero vědecké víry“:

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK