Mniši a jejich oranžová roucha. Šumění moře a západ slunce. Buddha. Květ lotosu. Pozice ukazováčku a palce. Ale také ruch velkoměsta nebo zpěv ptáků. Meditace má mnoho podob a každá z nich může být pro nás přínosná. Tím hlavním místem, kde meditace pomáhá, je totiž náš mozek.

Emoční naladění každé situace, se kterou přijdeme do styku, určuje analýzou a zhodnocením přicházejících podnětů amygdala - malý útvar, který se nachází ve spánkovém laloku a má tvar mandle (odtud její latinský název). Pokud amygdala některý z podnětů vyhodnotí jako nebezpečný, okamžitě aktivuje sympatikus, který připraví tělo na případné nebezpečí.

Amygdala dále funguje i jako úložiště emocí - ukládají se sem všechny prožitky se silným emočním nábojem, ať už kladným nebo záporným. Na svět přicházíme s velmi zralou amygdalou, která už pár hodin po porodu plní své funkce.

Zlatý květ je v čchanovém buddhismu a v taoismu symbolem pravé a prvotní podstaty každého člověka. Její znovunalezení v dnešním převážně materiálně orientovaném světě však není nijak snadné. Známý překladatel děl východní klasiky Thomas Cleary nabízí každému, kdo má zájem o dobrodružnou cestu do vlastního nitra vynikající a jednoduchou metodu ukazující, jak zklidnit a ovládnout mysl uprostřed každodenního života. Tajemství zlatého květu vyšlo v Evropě poprvé v roce 1929 v německém překladu Richarda Wilhelma s komentářem známého psychologa C. G. Junga. Clearyho překlad je díky jeho lingvistickým znalostem spojeným s hlubokou znalostí východních učení odhalením tajemství moudrosti překonávající hranice kultur a umožňující každému člověku nalezení vlastní skutečné podstaty.

Daniel Kahneman se dělí o vše podstatné, co zjistil při padesátiletém zkoumání chybující lidské mysli. I té vaší.

• Proč z celých Spojených států onemocní nejmenší procento lidí rakovinou ledvin ve venkovských okresech?
• Kolik kusů od každého zvířete si vzal Mojžíš do své archy?
• Proč fotka na obálce Sports Illustrated přináší sportovcům smůlu a mnoho z nich pokazí následující sezonu?

​Psycholog Daniel Kahneman, jeden z mála neekonomicky vzdělaných držitelů Nobelovy ceny za ekonomii, se spolu se zvěčnělým kolegou Amosem Tverskym celý život zabýval psychologickými klamy. Nebo trochu bulvárněji: lidskou hloupostí. Od sumy jeho objevů, na podzim vydaného bestselleru: Thinking, Fast and Slow(Rychlé a pomalé myšlení), ale nečekejte nějakou sadistickou posmívárnu „hloupým lidem“. S kombinací učitelské škodolibosti a otcovské lásky vás Kahneman naláká k nádrži plné chyb v úsudcích – kniha popisuje přes třicet klamů – a až budete stát na břehu, postrčí vás, abyste se sami vymáchali.

Co jsou emoce? Jsou to pocity které nás ovládají a mají obrovský vliv na naše fyzické zdraví.

Pokud si příliš k tělu připustíme emoce, přestaneme mít nad sebou moc a přijde nemoc.

A tak můžeme mít někoho plnou hlavu, nebo někoho plné zuby, či něčeho po  krk.Pokud emoce postoupí dál ,naplní nám plíce hněv, nebo strach a plíce se stáhnou astmatem nebo průduškovým katarem. Běda jak emoce sestoupí k srdci..to nám pak může puknout žalem, ale paradoxně i velkou radostí.

Nejen tučná husička, ale také hněv může způsobit, že dostaneme žlučníkovou koliku. Problém je i to, pokud nám někdo leží v žaludku, to pěkně bolí! Strach z veřejného vystupování nebo před zkouškami nás zase dovede prohnat a pročistit střeva. Nejhorší je,že strach ovlivňuje ledviny, kde se usazuje a z člověka se stává nerozhodný a bojácný jedinec.

Častokrát v našich vztazích zažíváme mnoho bolesti. Někdy je to téměř neúnosné. Chybí nám naděje. Nebo ji ztrácíme. Klademe si otázky: „Má náš vztah ještě smysl? Změní se ten druhý? Budeme schopni spolu ještě vycházet?“ Leckdy neznáme odpovědi. Víme to, že s tím druhým chceme být, ale nevíme, jak to udělat a nezbláznit se. Možná to není tak zlé, ale i tak nám někdy z partnera jde hlava kolem. Pojďme se podívat na jinou perspektivu, takovou, jakou nás neučili. Takovou, kde romantická řešení nefungují (což se v běžném životě děje až příliš často), ale fungují jiné a mnohem hlubší principy. Potom v druhém přestaneme vidět nepřítele nebo toho „kdo to má špatně“. Pochopíme, že pohled: „Musím ho/ji změnit a když to nepůjde, musím odejít nebo se přizpůsobit něčemu, co nechci a co mi nesvědčí.“, může mít i jinou perspektivu a možná není vůbec nutný. A i přesto, že tento pohled opustíme a nebudeme druhého měnit, mohou se dít zázraky.

Pojďme získat naději, že i když jsou naši partneři, jací jsou, pohledem do sebe a pochopením hlubších příčin a souvislostí, můžeme měnit náš vztah k větší harmonii a vyšší kvalitě.

Nezahazujme naše partnerství, i když možná vypadá složitě a neřešitelně. Pojďme se nejdříve podívat a pochopit, co nám chtějí konflikty říci. A potom uvidět, jak můžeme tyto problémy využít a díky jejich hlubšímu pochopení znovu prohloubit a rozproudit lásku, porozumění a harmonii. 

Pokud toho však chceme dosáhnout, musíme pochopit důležitý princip a to, že:

KAŽDÝ Z PARTNERŮ NESE A VYJADŘUJE PŮLKU JEDNOHO CELISTVÉHO PROBLÉMU.

“Nemám zájem být nejbohatším člověkem na hřbitově… Chci v noci usínat s tím, že jsem udělal něco báječného… Na tom mi záleží.”  Steve Jobs (Wall Street Journal, 1993)

Kdo by nás, podle mě,  měl učit o životě? Paradoxně ti, kteří se vymaňují z jeho spárů. Právě od těch, kteří jsou na jeho úplném začátku, nebo na samotném konci. Od dětí, které dělají bezbřeze to, co jim dělá radost. Já se však v tomto článku chci zabývat druhou skupinou. Umírající jsou tvrdě konfrontování s realitou života. Titul, dům, přátele ani ego si sebou nevezmeš. Naopak jsou tu situace, ve kterých se člověk může zachovat jinak, ke své větší spokojenosti.

Nedávno jsem narazil na úryvky z knihy The Top Five Regrets of the Dying – A Life Transformed by the Dearly Departing od Bronnie Ware. Autorka vychází z osobní zkušenosti se starými a umírajícími lidmi. Po čase provázení zjistila, že některá přání se u umírajících opakují, což jí vedlo k sepsání knihy.

Na internetu koluje právě 5 věcí, které by tito lidé udělali ve svém životě jinak: