Psychologie

Kognitivní disonance

... Zatímco už i obvodní lékařky dnes vědí o syndromu bílého pláště (a následném zvýšení krevního tlaku po jeho spatření), a několik původních seminářových bohyň mi už napsalo, že po dvou třech letech a rozvodech pochopily, co jsem měl na mysli, a kdyby mohly, historii by vrátily zpět, v nadpisu uvedený odborný termín kognitivní disonance je zase novým ústředním motivem (jinak americky, tedy rozvlekle psané) knihy o tom, že ona zabedněnost, tvrdohlavost a neschopnost se poučit (kterou tak dobře známe u politiků, prezidentů, soudců, ale i manželek), a která ničí západní civilizaci, je přirozeným důsledkem programů v naší mysli: mýlit se je pro většinu z nás nepředstavitelné, vědomí vlastní ceny (a neschopnost prohrát) vede k selektivnímu výběru vzpomínek a argumentů, to zase k sérii sebeklamů a vnitřnímu přesvědčení, že mám vždycky pravdu (a ten druhý je vedle jak ta jedle)… a pokud je to jinak, mozek sám sobě namluví, co se mu hodí.  Když rozvedené kamarádky v práci doposud milující manželku denně přesvědčují, že je princezna, a ten břídil, který ji zrovna nekoupí nové boty, nebo odmítá auto, si ji nezaslouží, nakonec ji přesvědčí. Zacyklený bludný kruh myšlenek (rozum je dobrý sluha, ale velmi zlý pán) jí pak vytvoří logickou a nijak nevyvratitelnou konstrukci důvodů, proč ho prostě musí opustit (a v rozvodovém řízení ožebračit a zbezdomovnit)...

ANTI-EGO-HYSTERIE aneb esoteoretici v pasti

I duchovní člověk, který se snaží žít dobrý a čestný život, se mnohokrát v životě dostane do situace, ve které je zkoušen nejen z té strany, kde musí prokázat pokoru, trpělivost, pozorumění a shovívavost, ale i z té druhé strany, kdy je třeba projevit odvahu, neoblomnost, neústupnost a odpor. A právě v těchto chvílích se často stává, že když člověk z jakéhokoliv důvodu musí vycenit zuby a ukázat trochu odvahy a bojovnosti, objeví se někde zpoza rohu chytrý esoteoretik a už se vztyčeným prstem a vyčítavým pohledem káže o egu, jeho zrádnosti a nástrahám...

 

Esoteoretiků je v posledních letech jako hub po dešti. Nejvíc se jich hemží na internetu, kde zpoza svého kompijutru jsou převelikými odborníky na hluboká a ještě hlubší duchovní témata, hlavně pak na ega, a to především ta ega druhých! Ve chvíli, kdy někdo rázně promluví nebo si dokonce dovolí říct něco negativního, aby udělil neutralizující ránu jejich občasné bludotvorbě, okamžitě začnou prskat a jejich největším a často jediným protiargumentem je již zmiňované ego, které v tomto případě používají jako diagnózu neduchovnosti člověka, který si dovolil jim negativně nebo snad dokonce negativně s humorem odporovat, a tak projevit vlastnost ega! Musím se přiznat, že dřív mě tyto situace vyváděly trochu z míry, dnes je využívám k zasmání a k tréninku sociální inteligence.

Začni den úspěchem: Prvních 30 minut rozhoduje!

Přestaňte pátrat po základech úspěchu v nějakých mystických systémech, magických mantrách a tajemných rituálech. Právě naopak pohlédněte na své naprosto rutinní, každodenní úkony. V tom jsou úspěšní lidé mistry! Napodobte úspěšné, polovinu úspěšného dne máte v kapse, jestliže s disciplínou a plným vědomím zvládnete prvních 30 minut nového dne.

 

 

Že náš život řídí od základu naše vlastní návyky, to mnozí z nás již moc dobře vědí. Jak však využít jednotlivé fáze dne efektivně pro svůj úspěch? Klíčovou zvyklostí úspěšných je nastartovat a naladit se na den v souladu se svou vizí, a právě proto hned po ránu velí úspěšným lidem jejich návyk okamžitě uspět. Kdo totiž uspěje už ráno, má tendenci uspět i přes den, a naopak.

“Co děláte 30 minut po probuzení a 30 minut před usnutím rozhoduje o 50 % všech vašich životních výsledků.”

Úspěšní lidé mají své zvyklosti a rituály, které je mnohdy úplně nerozesmějí, možná je úplně nezbožňují, ale jedno je jisté - přináší obdivuhodné výsledky! Jejich návyky je vždy vrátí zpět na dráhu, na níž se vydali. Znovu a znovu si připomínají, proč se na tuto dráhu vydali a jak vzdáleni jsou svému cíli. Co je jedním z nejdůležitějších návyků?

Právě noc, kdy mysl ze stavu plného vědomí prochází skrze všechny fáze spánku, se vyznačuje maximální aktivitou podvědomí. A právě doba těsně před usnutím a chvíli po probuzení je tak tou nejlepší pro práci s podvědomím. Je na nás, zda otevřených bran svého podvědomí vědomě využijeme, anebo to necháme na náhodě.

Derren Brown: Strach a víra, díl druhý, CZ titulky

V druhém dílu pořadu Fear and Faith Derren zkoumá, zda-li je možné vytvořit Boha pouze v našich vlastních myslích, tedy bez nutnosti jeho skutečné existence. Jeho experimenty nám tak dokazují... To ale dozvíte v následujícím díle...

Neočekávání: Razantní krok ke štěstí!

Přehnaná očekávání, zkalený úsudek, bezdůvodné předsudky, domnělé predikce, nesmyslné požadavky aneb každodenní rutina spousty lidí. I my sami v sobě den za dnem pohřbíváme naději na naplnění a štěstí, s plným vědomím sami na sobě pácháme ohavné zločiny, za které by se nestyděl ani sériový vrah. Takovéto hrozby nečíhají pouze v zapadlých uličkách metropolí, skrývají se v hlavě každého z nás. To jsou „nevinná“ očekávání.

 

Ta schůzka, vystoupení, rande, utkání, film, výstava – vše mohlo být naprosto skvělé, mohli jsme si to nadmíru užít a odcházet s velikým nadšením skvěle stráveného času, naprosto skvělého dne. My však odcházíme se svěšenou hlavou a abnormálním zklamáním. Jak je to možné, když druhý odchází na 100% spokojený? „Stačí mu málo,“ namlouváme si. Jenže komu je nyní hej, a komu naopak šoufl…? Co chápe lépe než já?

„No, čekal jsem od toho/tebe víc.“

Jestliže se naše očekávání a nároky neustále pohybují na 11 z 10, dlouhodobou pohodu, uspokojení,  naplnění a štěstí budeme ve svém životě střetávat podobně jako klokany na norských fjordech. Tu suchou, „očekávací“ větu však slýcháme tak často, že hlasu moudrosti doslova zalepíme ústa – zapomeneme, že ten gigantický rozdíl činí jedna drobná interpretace v té věci posazené na našem krku.

Budete prvňákům na školní besídce se zápalem vysvětlovat, že dějová linie příběhu byla zcela zřejmá…?

Demonstrativním příkladem, jenž zná zaručeně každý, je partnerský vztah. To je ideální – nikoli však jediný – prostor ke spatření proslulého světového dramatu Čekání.

Odhalování mentálních vzorců

Odhalování mentálních vzorcůČasto raději setrváváme v nepohodlí naučených prožitkových a myšlenkových vzorců, než abychom je sundali jako kalhoty, ze kterých jsme už vyrostli. Protože jiné nemáme. Myslíme si, že jiné nemáme. A strach z neznáma není navíc jedinou překážkou.

„Kudy se valí energie, tudy se nervová vlákna posilují, cesta se vyšlapává více a více. Tisíckrát opakovaná reakce spojená s emocí se stává zvykem.“

 

Cesty našeho vnímání, cítění a myšlení se neřídí naší svobodnou vůlí a rozhodnutím, ale tím, jak jsme se vnímat, cítit a myslet naučili. V dřívějších článcích jsem psal o vtiscích, o podmíněnosti. Podmíněnost našeho bytí je ohromná, každého z nás ovlivňuje svým jedinečným stylem daným charakterem vtisků a jejich zpracováním.

Může nás vytvarovat do různých podob, odít nás do různých obleků. Některé nám hezky padnou a cítíme se v nich příjemně. Některé jsou naopak příliš těsné, škrábou, škrtí nás, dusí, nebo se v nich naopak ztrácíme, plaveme, padají nám kalhoty, stále si je musíme přidržovat. Naštěstí to není definitivní díky skvělé schopnosti našeho vědomí se neustále proměňovat, měnit, můžeme říct učit se.

Problém je jinde. Když si sundáme nepohodlné oblečení, budeme nazí! Nemůžeme být nazí, nevíme, jaké to je, co to znamená, je to neznámo. I když se v tom tmavém škrtícím obleku cítím hrozně, je to mé jediné oblečení, jsme to my sami.

Neurotická osobnost naší doby podle Karen Horneyové

Karen Horneyová se vymezuje v celém svém díle vůči Freudovi, stejně jako většina ostatních neopsychoanalytiků. Zatímco Freud nahlíží původ neurózy v ranném dětství (orální, anální fixace libida), Horneyová přesunuje těžiště příčin neurózy do doby dospělosti: 

„Nepovažuji za správné zaměřovat pozornost na dětství s jakousi jednostrannou fascinací a pozdější reakce považovat v podstatě za pouhé opakování reakcí dřívějších.“

Zatímco podle Freuda neurotik vytěsňuje afekty sexuálního rázu, podle Horneyové to již pro dnešní dobu neplatí: prošli jsme sexuální revolucí, sexualitu příjmáme jako přirozenou součást života - a problém dnešní doby je jiný, tvrdí Horneyová - je jím vytěsňená hostilita (nepřátelství, agrese).
 

            Egon Schiele

Paradox dnešní doby je ten, že ačkoli je společnost postavená soupeřivosti a soutěži, jsme nuceni chovat se navenek přátelsky, s úsměvem, v práci i v osobních vztazích, a tak je to hostilita, agresivita, nepřátelské emoce vůči ostatním, které vyťesňujeme.

Vyťěsněné obsahy se ovšem hlásí o slovo, což se projevuje jako úzkost. O této úzkosti víme jen zpola, je neuvědomělá a silně ovlivňuje naše jednání a motivace. Úzkost znovu potlačujeme a bludný kruh neurotika se prohlubuje.

Zbavení se úzkosti, uklidnění, se stává hlavním motorem jednání, takže ztrácíme schopnost radovat se ze života. Neurotik trpí víc než ostatní lidé, ale není to tím, že by jeho život byl obtížnější: trpí úzkostí z imaginárních situací. Neurotik trpí tím, co není. Je natolik zaměstnán mechanismy, které mají vést ke zbavení se úzkosti (alkohol, závislé vztahy, touha po moci a majetku,) že nemá pokdy, aby byl šťastný; nanejvýš pocítí blaženou úlevu, když se úzkosti na chvíli zbaví.

Soukromá dramata - Autismus

Terapie pevného objetí vyvolává čím dál více emocí jak mezi rodiči, tak i odborníky. Autismus je vážný problém, tak se pojďme podívat, jak se v současnosti děti s touto diagnózou léčí.

 

 

Co vlastně chceme říci dětem o sexu a rodině?

Ostrůvkovitá společnost a nemísitelné ideologie

Naše společnost je ostrůvkovitá. Už dávno nežijeme životem obce. Sice si nekoukáme se sousedy do talíře, ale často je ani neznáme jménem. Stýkáme se jen, s kým chceme, a tak vznikají velmi izolované ostrůvky nemísitelných societ. Například v jednom bytě bydlí feministka třetí generace rozvedených svobodných matek, v druhém bytě je patriarchální autoritativní otec. Oba jsou sice sousedi, ale štítivě se obcházejí a zhádají se, kdykoli je něco donutí spolu promluvit. Pes a kočka. Pokud tyto nemísitelné ostrůvky nevidíte, zkuste pozorovat ne lidi, se kterými se bavíte, ale spíš kolik je lidí ve vaší bezprostřední blízkosti, se kterými léta nepromluvíte, nebo oni nepromluví s vámi. V tomto světě totiž není těžké se domluvit o chemii či fyzice, ale není možno se domluvit na hodnotách.

V těchto kalných vodách však žijí různé ideové skupiny, které se občas vynoří s nějakým požadavkem. Zvíří se hladina veřejného mínění, aby po čase zase utichla. Nicméně tyto události jsou příležitostí zahlédnout síly obvykle skryté v naší neprůhledné společnosti. Takovým příkladem byl návrh skupiny okolo Dr. Uzla prosadit svůj druh sexuální výchovy na školy. Když jej psali, muselo jim být jasné, že narazí na silný odpor od jiných skupin, které se s nimi nemísí, ať jsou to věřící či ne. Zdá se, že s tím počítali a předem již rezignovali na hledání kompromisu. To by bylo vcelku pochopitelné, ale je škoda, že se o nalezení kompromisu předem nepokusilo Ministerstvo školství. To by nemělo být silou na prosazování lobbyistických partikulárních zájmů, spíš by od těchto bojů se mělo držet dále, dokud se nenajde nějaký společenský konsensus.

Povolání: hypnotizér

Povolání: hypnotizér"Hypnóza je pro mě spíš rituál něž nějaká mystika," říká v rozhovoru hypnoterapeut Jiří Zíka. Pomocí hypnózy a také neurolingvistického programování pomáhá lidem vypořádat se se strachem z pavouků, s nadváhou nebo se třeba zlepšit v tenisu.

Alex: Vaše profese zní poněkud tajemně. Co vlastně s lidmi děláte? Běžná představa je, že při hypnóze upadneme do spánku...
PhDr. Jiří Zíka: Hypnóze říkám trans, pro někoho je to na pomyslné škále 1 až 100 stav hlubší, pro někoho méně hluboký. Prostě odpoutání se od okolí, ponoření se do sebe. Někteří lidé, říkáme jim somnambulové a je jich v populaci do deseti procent, upadnou do stavu, kdy si nebudou vůbec nic pamatovat, přestože se v transu chovali aktivně. Jiní lidé se ponoří jen lehce – připomíná to pocit, který máme po vydatném obědě.

Loni vám vyšla kniha Fenomén hypnózy. Je možné se podle ní naučit hypnotizovat?
To určitě ne, ta kniha je povídání o hypnóze, ne o postupu hypnotizování. To učím na kurzech.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK