psychospirituální krize

Za hranicemi běžné zkušenosti

 

 S MICHALEM VANČUROU O PSYCHOSPIRITUÁLNÍ KRIZI 
 
O duchovno se František zajímal asi čtyři roky, ale své zkušenosti si nechával jen pro sebe. Neměl nikoho, s kým by o nich mohl, nebo chtěl mluvit. Problémy se vynořily na nejmenovaném duchovně zaměřeném kurzu, kde se s ním začalo dít něco, nad čím ztrácel vědomou kontrolu.Zmocňovaly se jej zvláštní pocity a vnímal věci, které ostatním zůstávaly skryté. Zcela se tomu otevřel a události dostaly nečekaný spád. František se cítil, jako by byl vláčen za koněm. Měl i nutkání provádět tibetský pozdrav a klaněl se. To byl teprve začátek. Následně slyšel hlasy a viděl osoby ve starodávných válečných helmicích. Spatřil také zástupy mrtvých, kteří jako by se na něj tlačily a žádaly, aby od nich předal nějaké poselství. Ve stavu podivně změněného vědomí měl řadu dalších vizí a neobvyklých tělesných prožitků; jako by se současně nacházel ve dvou světech. Uvědomoval si, že cosi není v pořádku, a přesto cítil, že se s ním děje něco, co má smysl a co je pro něj dobré. Měl potřebu najít někoho, kdo by mu pomohl s tímto poznáním pracovat. Lektor zmíněného kurzu si ovšem s jeho prožitky nevěděl rady. Odmítl jej s tím, že se nejedná o psychoterapii, ale o seminář, a navíc jej prý Františkovy prožitky děsí. Nakonec byl František za dramatických okolností převezen do psychiatrické léčebny. Tam si přečetl knihu Anděl zavolal mé jméno s doslovem Michaela Vančury a tušil, že v něm snad konečně našel pomocnou ruku. Michael VANČURA (1948) je psycholog a psychoterapeut, má soukromou praxi a pracuje také pro Diabasis, sdružení pro podporu lidí procházejících psychospirituální krizí. O tom, co vlastně termín »psychospirituální krize« znamená a jak s takovou krizí nakládat, se dozvíte v následujícím rozhovoru, který Michael Vančura poskytl.

Bláznem z boží vůle

 

Máte nutkavý pocit, že jste Ježíš Kristus, v hlavě vám znějí hlasy. Zkrátka nejvyšší čas zajít k psychiatrovi. Ale ještě než spolknete první hrst léků, zadržte. I v Česku přibývá odborníků, kteří vás nemusejí automaticky pokládat za schizofrenika.
 
Výsledky  tříletého  experimentu  byly  pozoruhodně úspěšné  –  zejména  u  lidí,  kteří  prožívali  svou  první psychotickou zkušenost,  došlo  k  výraznému zlepšení  bez recidivy. Perry  nakonec  odhadl, že  asi  15  procent všech pacientů léčených běžně jako schizofrenici prochází transformační krizí.
 
Petr Pokorný si  v  třebíčské  čajovně objednává japonský zelený čaj  a  nad šálkem pečlivě promýšlí  každou větu.  Teprve  před  týdnem si  prý dokázal sám  pro sebe  zformulovat,  co  pro  něj  události staré  čtyři roky vlastně znamenaly. Tehdy prožil největší krizi svého života, pro většinu lidí jen těžko představitelnou. „Ještě nikdy jsem o tom  veřejně nemluvil,“ říká třicetiletý programátor. „Ale  chci, aby se vědělo, že člověk může projít zkušeností, která vypadá bláznivě, a přitom je velmi obohacující.“
 
Velmi upřímná poklona
 
Potíže,  které  ho  potkaly,  z  hlediska  psychiatrických  manuálů vypadají  jako  typická  psychotická  epizoda,navíc  se  sebevražednými  rysy.  Někteří  psychiatři  a  psychologové  pro  ně ale  prosazují  termín psychospirituální krize  a tvrdí,  že jde o jinou situaci, která si  žádá odlišný způsob péče. I  během ní může člověk  prožívat  zvláštní  vize,  slyšet  hlasy,  trpět  nevysvětlitelnými  energetickými  třasy.  Ale  zatímco schizofrenní  psychóza  je  považována  za  vážné  onemocnění,  psychospirituální  krizi  odborníci  chápou  jako vnitřní vývojový proces člověka, jehož výsledkem může být pozitivní osobní proměna.
 
Petra od mládí přitahovaly exotické duchovní směry, zajímal se o zenbuddhismus, cvičil aikido a oblíbil si hinduistickou tantru  –  indický duchovní systém,  který pracuje s  vnitřními  energiemi  člověka. V  létě roku 2004  odjel  na  týdenní  seminář tantrických  cvičení  a  tam  se  to  stalo.  „Měl  jsem  chuť udělat  poklonu  a uvědomil si  u  toho, že má  hodně daleko  k  upřímnosti,“ popisuje mladý muž klíčový okamžik.  „Ozval se vnitřní  hlas  -  to  snad  nemyslíš vážně,  tohle  že  je  upřímné  ?  Tak  jsem  to  zkusil  znovu.  Tentokrát  tělo zareagovalo samo,  bez jakékoli  volní  kontroly sebou  praštilo  o zem.“ V  tu  chvíli se jeho mysl  dostala  do změněného stavu. „Odbouraly se vnitřní zábrany, tělo reagovalo zcela spontánně,“ vypráví Petr. „V mysli se
mi například objevil výstřel a tělo se zkroutilo, jako by mi bokem prošla kulka. Neměl jsem nad tím racionální kontrolu.“
Uplynulo  několik  hodin  a  jeho stav se  neměnil.  Euforickou  důvěru  v  to,  že  tenhle  proces  je  v  pořádku, střídala úzkost a panický strach. Byl jako na houpačce. Vyšinutý stav pokračoval následující dny i noci, kdy mladík nemohl spát. Euforie ubývalo, Petr čím dál víc zažíval děs a hrůzu. „Zkoušel jsem se ukotvit v realitě tím, že budu vzpomínat na nějaké události z minulosti,“ vypráví. „Ale nešlo to, viděl jsem jen bílý prázdný prostor. Narůstala panika a docházelo mi, že tohle nemůžu sám zvládnout.“
V  jednu  chvíli  se  ocitl  v  kuchyni  svého  bytu.  Uviděl  nůž a  přišel  další  vnitřní  impuls  –  probodni  se. „Pomyslel jsem si, že už jsem se totálně zbláznil, a v tom se mi v mysli ozval hlas – pokud věříš, tak věř,“ vzpomíná Petr zaujatě. Částí svého vědomí, která měla kontakt s realitou, zavolal na svou ženu, ať přivolá záchranku. Pak si pomalu a bez přemýšlení probodl bránici.

PSYCHOSPIRITUÁLNÍ KRIZE Michael Vančura

Psychospirituální krize můžeme definovat takto: Epizody neobvyklých zkušeností, zahrnující změny vědomí a změny percepčních, emocionálních, kognitivních a psychosomatických funkcí, ve kterých je patrný přesah obvyklých hranic definice vlastního Já, tj.posun k trans-personálním zážitkům.Člověk má schopnost nahlížet na tento stav jako na vnitřní psychologický proces a přistupovat k němu jako k takovému. Kapacita k formování adekvátních terapeuticko-pracovních vztahů a duševní spolupráce je zachována.

 

Zatímco lidé na Západě se soustředili na porozumění fyzickému světu a jeho podrobení, Tibeťané se obrátili dovnitř, aby pochopili a ovládli duchovní svět. Je proto přirozené, že objevili realitu duchovního života, zatímco my jsme vyslaličlověka na Měsíc. (Grosz, 2001).

Tato metafora mne zaujala, protože vyjadřuje postoj, s jakým v naší kultuře vytváříme prostor pro duchovní zkoumání. Máme v sobě tendenci spíše k tomu, poslatčlověka na Měsíc, a současně zapomenout, že uspokojení duchovního nasycení může být jednou z našich základních potřeb. Potřeba jejího 330 uspokojení tím však nemizí. V mnohých kulturách byly vyvinuty a stále ještě fungují složité rituály a cvičení, jejichž důležitým smyslem bylo a je povzbuzení a dosažení duchovního růstu. Projevy jako mystická zkušenost a psychospirituální zážitky reprezentují tedy naši touhu po přesahování sama sebe, potřebu hledání vnitřního rozvoje a zkoumání přesahu sama sebe. V této kapitole se budeme šířeji zabývat projevem různých úrovní duchovní zkušenosti.

Až po ty extrémní. Sokrates výstižně říká :"Naše největší požehnání k nám přichází stejnou cestou jako šílenství, odtud platí, že šílenství je nám dáno božským darem," A odtud můžeme rozumět transformační cestě některých jedinců. Pro některé z nich jsou vnitřní proměny tak náročné a rychlé, že se pro ně život v běžné realitě stává obtížný. Jejich zkušenost se proměňuje v krizi. V našem kontextu budeme mluvit o psychospirituální krizi.

Články na pokračování

Syndikovat obsah
Počet návštev:  SEO TEST S-RANK GOOGLE PAGERANK ALEXA RANK